Článek
Volební místnosti se zavřely, hlasy jsou sečteny, mandáty rozdány. Lídři slaví, poražení hledají viníky a komentátoři analyzují procenta. Jenže za touhle nablýskanou fasádou zůstává obrovská pachuť a systémový podvod na voličích, o kterém se v povolebních studiích taktně mlčí.
Zeptejte se sami sebe, s naprostou upřímností: Znali jste skutečně systém, podle kterého jste včera či předevčírem házeli lístek do urny?
Vsadím se, že většina z vás odpoví, že ano. A vsadím se o cokoli, že podstatná část z vás netušila, jak drsně vás tento volební hybrid může obrat o hlas.
Past na voliče: Jak systém chrání stranické aparáty
České komunální volby se tváří jako vrchol demokracie a otevřenosti. Papírově můžete křížkovat osobnosti napříč spektrem. Realita? Naprostá zvrácenost, která betonuje moc stranických sekretariátů a chrání jejich lídry:
- Vnitřní křížek je iluze: Chtěli jste podpořit oblíbenou stranu, ale na jejím čele byl arogantní politik, kterého nesnášíte? Zaškrtli jste stranu a zakřížkovali své favority na spodku listiny v domnění, že je posunete nahoru? Systém vám vrazil facku. Tyto vnitřní křížky volební komise podle zákona škrtla a váš hlas poslušně nasypala právě onomu nevolitelnému lídrovi shora dolů.
- Krádež hlasů odspodu: Pokud jste dali hlas své straně a k tomu pár lidem odjinud, sebrali jste hlasy těm nejslabším – kandidátům ze zadních pozic vlastní strany, ke kterým se zbytkový hlas už nedostal. Lídr na prvním místě zůstal netknutý.
- Nulová možnost negativní volby: V parlamentních volbách můžete lídra vykroužkovat do politického důchodu. V komunálkách? Nemáte šanci. Buď spolknete lídra i s navijákem, nebo musíte stranu potrestat tím, že jí nedáte plný počet hlasů.
Politickým centrálám tento chaos maximálně vyhovuje. Vedení stran záměrně udržuje status quo, kde zmatený volič raději hodí velký křížek celé partaji, čímž spolehlivě zabetonuje předem dosazené partajní figury. Je to cynický kalkul: čím neprůhlednější systém, tím větší jistota pro korytáře na prvních místech.
Selhání médií na celé čáře
Kde byla v tomhle marasmu média, v čele s veřejnoprávní Českou televizí, kterou si všichni platíme?
Celé týdny nás krmila nudnými debatami, povrchními přestřelkami, grafy a odhady. Praktický servis pro občana se ale scvrkl na nicneříkající frázi: „Můžete volit stranu i osobnosti.“ Nikdo nevysvětlil záludnosti. Nikdo lidem neřekl, že přeškrtnutá chyba na lístku může zneplatnit celou volbu a že si mají říct o nový arch.
A co je nejhorší: Proč se žádný moderátor nezeptal předsedů stran přímo v hlavním vysílacím čase, proč tento absurdní paskvil už dávno nezměnili? Proč se nikdo neptá, proč nemáme jednoduchý, čistý systém s možností negativního hlasu nebo srozumitelného kroužkování? Média selhala jak v roli rádce, tak v roli hlídacího psa.
A sypu si popel na hlavu i já
Byl by alibismus ukazovat prstem jen na politiky a novináře z velkých redakcí. Ruku na srdce a sebekritika na stůl: tento text jsem měl napsat já, a měl vyjít týden PŘED volbami, ne až po nich.
I já jsem podlehl dojmu, že pravidla jsou přece jasná, nebo že o nich napíše někdo jiný. Nenapsal. Sám jsem si všechny ty zvrácené nuance naplno uvědomil až ve chvíli, kdy jsem stál před volebním lístkem a řešil konkrétní dilemata své obce.
Komunální volby skončily, ale tahle pachuť by vyšumět neměla. Pokud nechceme, aby z nás politické strany dělaly při každých dalších obecních volbách jen užitečné idioty pro své lídry, musíme začít nahlas žádat jediné: okamžitou reformu a zjednodušení volebního zákona.
