Článek
Je to velký problém, který demotivuje lidi k aktivnímu přístupu při přípravě na důchod. Příběh je konstruovaný, ale myslím, že se v něm mnoho lidí najde.
Na obrázku máme pana Josefa a pana Jirku. Jsou stejně staří a celý život pracovali na stejné pozici s identickým platem. Bydlí ve stejném domě ve stejně velkých bytech, ale Josef si vzal hypotéku, byt koupil a celý život ho splácel. Jirka naopak raději trávil čas v hospodě a s holkami, a tak zůstal v nájmu a užíval si peníze. Když šli do důchodu, oba dostali stejný důchod 20 000 Kč a společně to oslavili.
Přišla však doba zdražování, a tak se šli zeptat na sociálce, na co mají nárok. Panu Josefovi, který měl vlastní byt s náklady 5 000 Kč, řekli, že bohužel nemá nárok na nic. S pocitem křivdy šel smutný domů a ve dveřích svému kamarádovi prohlásil: „Nedostaneme nic.“
Jirka přesto vstoupil a vysvětlil, že žije v nájmu a platí 10 000 Kč za nájem a dalších 5 000 Kč na ostatní náklady. Dostal potvrzení, že mu bude každý měsíc posíláno 8 170 Kč.
Spokojený Jirka si tak výrazně zlepšil důchod tím, že žil marnotratně a nebral v potaz doporučení „chytrých“ ekonomů.
Kamarádství mezi nimi dostalo vážnou trhlinu. Opravdu je takový systém spravedlivý?
