Článek
Já jsem vždycky říkal, že nejhorší není, když si někdo koupí novou věc. Nejhorší je, když si k tomu koupí i pocit nadřazenosti.
Vedle mě bydlí sousedi. Normální lidi to bývali. Pozdravili, neřešili, žili si svoje. Pak si koupili elektroauto a od té doby mají pocit, že zachraňují planetu a my ostatní jsme banda primitivů, co ji ničí.
Poprvé jsem si toho všiml na chodbě. Potkám ho, nese tašky, já mu podržím dveře. On se na mě podívá a místo „děkuju“ mi říká: „My už jsme přešli na elektromobilitu.“
Já jsem na něj koukal, jestli si dělá srandu. Nedělá. On to myslel vážně. Jako kdyby mi právě oznámil, že objevil lék na všechno.
Dobře. Ať si jezdí na baterku. Mně je to jedno. Já mu to neberu. Každý si může koupit, co chce. Ale problém nastal ve chvíli, kdy to auto potřebovalo nabíjet.
Protože oni si nekoupili jen auto. Oni si koupili i prodlužovačku přes celý dvůr.
Každý večer to začíná stejně. Přijedu domů, chci zaparkovat, a přes chodník natažený kabel jak vánoční osvětlení. Tlustý, černý, přesně v místě, kde chodí lidi.
Jednou jsem o to zakopl. Ne že bych spadl jak v tramvaji, ale nebylo k tomu daleko. Tak říkám sousedovi: „Prosím vás, nemůžete to nějak vyřešit normálně?“
A on na mě: „To je jen dočasné řešení, než vyřešíme infrastrukturu.“
Infrastrukturu. On má kabel ze zásuvky, kterou jsem montoval někdy v roce 1978, když ještě nikdo netušil, že jednou bude napájet auto, a mluví o infrastruktuře.
Říkám mu: „A víte, kolik to ta zásuvka zvládne?“
A on: „To řeší chytré řízení nabíjení.“
Samozřejmě. Chytré řízení. Dneska je chytré všechno. Auto, nabíjení, možná i ten kabel. Jen člověk, co o něj zakopne, je blbý.
A nejlepší na tom je, že mi začal vysvětlovat ekologii. Jak je to čisté, tiché, budoucnost a já nevím co všechno. Stojí u toho, kabel přes chodník, proud bere z baráku, který pamatuje socialismus, a poučuje mě o budoucnosti.
Já jsem mu říkal: „Poslyšte, já nemám nic proti ekologii. Já třídím odpad, zhasínám světlo, když odcházím, a nepotřebuju k tomu auto za milion.“
A on se jen usmál. Ten typický úsměv člověka, co si myslí, že ví něco víc než vy.
Od té doby je to každý den. Kabel, auto, ticho, protože to nevrčí, takže o to víc překvapí, když kolem projede. A pokaždé ten pocit, že já jsem ten problém, protože ještě nejezdím na baterky.
Jednou jsem to nevydržel a říkám mu: „A co budete dělat, až vám to jednou shoří?“
A on: „To se nestane, to je bezpečné.“
Jasně. Stejně jako ten kabel přes chodník.
Já nevím. Možná jsem starý. Možná tomu nerozumím. Možná je to fakt budoucnost. Ale jestli budoucnost znamená, že si natáhnu drát přes půl dvora a budu u toho poučovat ostatní, tak já klidně zůstanu v minulosti.
Protože víte co? Dřív když si někdo koupil auto, tak ho prostě zaparkoval. Neudělal z toho životní filozofii.
A hlavně k tomu nepotřeboval prodlužovačku přes celý barák.
