Mozek, mitochondrie a únava: Začarovaný kruh, ze kterého se dá vystoupit

Cítíte se často unavení, přetížení, bez energie? Možná jste už slyšeli rady typu „víc spěte“, „víc se hýbejte“ nebo „jezte zdravěji“. Jenže jak se hýbat, když vám tělo sotva dovolí vstát z postele? Jak vařit výživné jídlo, když se sotva soustředíte na to, co jste chtěli udělat?

Za tímto začarovaným stavem často stojí neviditelný, ale zásadní hráč: mitochondrie – mikroskopické elektrárny našich buněk, které dodávají tělu (a hlavně mozku) energii. A právě osa mitochondrie – nervový systém – únava je klíčem k pochopení i uzdravení.

Mozek spotřebuje asi 20 % veškeré energie těla, i když tvoří jen 2 % jeho hmotnosti. Tato energie pochází téměř výhradně z ATP, které vyrábějí mitochondrie. Když mitochondrie selhávají – v důsledku chronického stresu, infekcí, zánětů, špatné výživy, toxické zátěže nebi nezpracovaných emocí– mozek začne šetřit energií. A to se projeví jako:

Tuto souvislost potvrzuje řada výzkumů. Například studie Tomas et al. (2017) zjistila, že pacienti s chronickým únavovým syndromem mají narušený buněčný energetický metabolismus a sníženou funkci mitochondrií. Jinými slovy – jejich tělo nemá z čeho brát.

Slabé mitochondrie znamenají méně energie pro mozek i nervový systém. To ovlivňuje činnost autonomního nervového systému, který pak hůř reguluje spánek, trávení, imunitu i reakce na stres. Tělo zůstává zaseknuté v režimu „boj nebo útěk“, což dál oslabuje mitochondrie – nejen jejich energetickou funkci, ale i schopnost regulovat buněčné procesy, jako je apoptóza (řízená smrt buněk), tvorba volných radikálů nebo imunitní signalizace.

Mitochondrie nejsou jen „elektrárny“ buněk – jsou aktivními hráči v komunikaci a adaptaci celého organismu. A právě v tom spočívá jejich propojení s mozkem: Když mitochondrie nefungují správně, mozek přichází o svou energii a pružnost. A naopak – pokud je mozek dlouhodobě přetížený stresem nebo v dysregulaci, jeho stav dál oslabuje funkci mitochondrií.

Vzniká tak obousměrný začarovaný kruh:

Mitochondrie nefungují → mozek nemá energii → únava, stres, zánět → mitochondrie dál slábnou.

Tento stav se často projevuje jako únavový syndrom, autoimunitní onemocnění, úzkosti nebo deprese.

Psychiatr Chris Palmer, MD, který se dlouhodobě zabývá metabolickým zdravím mozku, říká:

„Mnoho psychiatrických poruch může být ve skutečnosti výsledkem mitochondriální dysfunkce. Pokud chceme léčit mozek, musíme léčit i mitochondrie.“
(*Zdroj: Palmer, C. (2022). Brain Energy)

Dobrá zpráva je, že mitochondrie i nervový systém jsou plastické a obnovitelné. Můžeme je posilovat – ale ne silou, ne tlakem. Potřebujeme na to čas, jemnost a vědomou pozornost.

Co podporuje funkci mitochondrií a nervového systému:

„Ale jak mám meditovat, když nemám sílu ani vstát z gauče?“
„Jak si mám navařit něco výživného, když se mi točí hlava při stání?“
„Jak mám začít cvičit, když jsem vyčerpaný/á?“

Odpověď je jednoduchá – a možná překvapivá: Nemusíte začínat žádnou velkou změnou. Nemusíte měnit co děláte. Stačí změnit jak to děláte.

Představte si jednoduchou věc, třeba čištění zubů.

Můžete si je čistit ve spěchu, se zaťatou čelistí a napjatými rameny.

Anebo si je vyčistit pomalu, jemně, v klidu.

První způsob aktivuje stresovou reakci. Ten druhý spouští parasympatikus – tedy regeneraci.

A právě v těchto drobných chvílích vzniká nová nervová dráha, nový směr.

Rozdíl? První způsob aktivuje stresovou osu. Druhý pomáhá zapojit parasympatikus, uvolnit svaly, prokrvit mozek – a vytvořit novou funkční nervovou dráhu.

Mozek funguje často jako autopilot – řídí nás podle starých vzorců. Pokud ale vědomě zpomalíme, aktivujeme mozkovou kůru. A právě ta je nástrojem neuroplasticity – schopnosti měnit se, tvořit nové spoje, nové reakce, nový životní rytmus.

Pokud je pro vás teď i malá změna moc, nemusíte tlačit. Začněte drobností. Jedním nádechem navíc. Jemným protažením. Pomalým soustem jídla.

Protože právě v tom laskavém tempu se může zrodit největší změna.

Zdroje: