Článek
Je září roku 2050. Místo toho, abyste si oblékli svetr a vyrazili do mlhavého chladného rána, hledáte sluneční brýle a jdete ven v tričku. Teploty se ještě stále pohybují kolem příjemných 30 stupňů, a to jste už v prvním podzimní měsíci. Čeká vás ještě říjen, kdy budou teploty kolem dvaceti a listopad, kdy už se ochladí na patnáct stupňů a zima? Ta je daleko. Možná přijde v prosinci, možná v lednu. Ale ani tehdy nečekejte sněhové závěje – spíše vás překvapí déšť a bláto a počasí podobné podzimu z konce minulého století, než mrazivé dny, které v té době byly běžné.
Vstoupili jsme do nové éry, kdy se klima České republiky zásadně proměnilo. Léta začínají naplno už začátkem června a trvají až do konce září, přinášejí teploty pravidelně přesahující třicet stupňů. Když nastane horká vlna, může rtuť teploměru vystoupat až ke čtyřicítce. Prázdniny už nejsou o víkendech strávených na chalupě, ale spíše o hledání úkrytu před vedrem. A jak se to všechno odráží na našich životech? Zahrádky a parky v létě vysychají, klimatizace se stává nezbytností a zemědělci mění své plány na pěstování plodin, protože tradiční sklizeň už nedává smysl.
Když se ohlédnete na zimu roku 2050, není to ta zima, kterou si pamatujeme z dětství. Sníh se stal vzácností, a když už napadne, většinou se rychle promění v břečku nebo zmizí pod deštivým přívalem. Místo toho nás provázejí zimní měsíce s teplotami kdy velká zima je kolem nuly a normál je kolem deseti stupňů před den, ale ani teploty k patnácti stupňům nejsou nic výjimečného. Lyžařská sezóna se smrskla na několik málo týdnů, pokud vůbec nějaká je. Průměrný obyvatel se tak spíše těší na jaro, které teď přichází na konci února.
Jaro v roce 2050 přichází už na konci února, kdy můžete cítit závan teplého vzduchu kolem patnácti stupňů, a březen už přináší kvetoucí stromy a rozkvétající louky. Ale tento brzký začátek má i svou odvrácenou stranu – rostliny často vykvetou příliš brzy, jen aby je následně poškodily nečekané mrazíky v březnu, nebo na začátku dubna. Klimatický režim se stává nevyzpytatelným a zemědělci musí neustále přizpůsobovat své plány a strategie. Srážkový režim je nepravidelný, což vede k mnoha problémům. A ač zimy jsou mnohem vlhčí než bývaly, bez sněhu a jeho odtávání se půda méně nasytí vodou a díky vyšším teplotám rychleji prosychá.
A pak přichází už na konci května léto. Dlouhé, horké léto, které se stalo dominantou roku. Počasí připomíná dnešní Tbilisi - horké, suché, s bouřkami a přívalovými srážkami. Dny, kdy teploty dosahují nad třicet stupňů, jsou na denním pořádku, a horké vlny, které posílají teploty až ke čtyřiceti stupňům, nejsou ničím výjimečným. Noci už nejsou úlevou, i ty jsou často velmi teplé, neumožňující pořádný odpočinek. Klimatizace se stala standardní výbavou domácností, bez ní si život už ani nedovedeme představit. Ale přes všechno má léto stále své kouzlo, jen je třeba na něj pohlížet jinak než dřív. Letní festivaly a zahrádky barů a restaurací, kde do noci člověk může být jen v tričku nabizí zcela jiné pojetí nočního života.
Podzimní měsíce v roce 2050 představují přechod, který bychom kdysi nazvali „babím létem“. Jenže toto „babí léto“ teď trvá až do konce října, možná i déle. Říjen je novým zářím, kdy se teploty ještě stále pohybují kolem dvaceti stupňů a slunce je příjemně teplé. První studenější dny přicházejí až v listopadu, kdy se konečně začínáme připravovat na zimu, která však přichází pozdě a v lehké verzi. Těžké kabáty a zimní boty jsou už spíše módní doplňky než nutnost.
A jak se rok 2050 blíží ke svému konci, uvědomujete si, že se už nikdy nevrátíme ke klimatu, jaké znali naši prarodiče. Teploty, které jsme kdysi považovali za výjimečné, a nebo za nimi létali na jih k moři, se staly každodenní realitou. Svět, ve kterém žijeme, se proměnil, ale život jde dál. Lidé si zvykli na nové podmínky, přizpůsobili se, našli nové způsoby, jak trávit své dny, jak se bavit i pracovat. A možná je právě tato schopnost adaptace tím, co dává lidstvu naději.
