Článek
Voliči Trumpa, co jezdí na shromáždění, nejsou voliči, jak je známé z Evropy, ani velmi oddaní příznivci, který na jeho podporu burácí, jásají a opakují volební slogany. Ale lidé, kteří opakují pečlivě naučené mantry bez přemýšlení, nosící posvátné symboly. Už dávno nejde o politiku, ale o víru. Která do americké společnosti prorůstá hlouběji s každým jeho projevem, s každým shromážděním, které ze všeho nejvíce připomínají náboženský rituál. Jen namísto křížů či ikon svatých se všude kolem tyčí ohromné nápisy „Make America Great Again“ a fotky Trumpa.
Nikdo už nedokáže s jistotu říct, zda je Trump ještě politik, nebo prorok, který přináší slovo boží, že on jediný „vše napraví“. Přestože je jasné, že v politice nikdy nešlo pouze o racionální rozhodnutí, zde pozorujeme něco jiného. Ideologie se stala vírou, tak pevnou, že žádný argument, žádný důkaz s ní nedokáže otřást. Tito příznivci se už neptají „proč volit Trumpa“, oni cítí že je spasí, že je bohem vyvolený, a proto už nepotřebují žádné otázky.
Božské poselství „Make America Great Again“
„Make America Great Again“ se stalo takřka náboženským sloganem. Je to jakási modlitba za lepší svět, který není opřený o fakta, ale o pocity: nostalgie, hněvu, ztráty, strachu a víry v návrat k lepšímu řádu věcí. Někteří to opakují jako katolík svůj Otčenáš, jiní na to přísahají. Rituál má svá pravidla. Trump je na pódiu vždy osvícen reflektory, jeho slova se rozléhají jako slova proroka, která nemají být zpochybňována. To, co by kdysi vypadalo jako podivná zábava, se stává pevně strukturovaným rituálem, který jeho stoupenci hltají s posvátnou úctou a slzami dojetí v očích, neb poslední soud s nepřáteli víry a jejich nanebevzetí se blíží. Vidí to jasněji než dřív, neb Trump přišel spasit zemi, a jako boží syn už byl i „zabit“, ale vstal z mrtvých, silnější než dřív s „Bojujte, bojujte, bojujte!“ na rtech.
Trumpovo shromáždění už dávno není jen politickým setkáním, ale obřadem s vlastními pravidly a symboly. Příznivci zdvihají ruce, přísahají, přivítají ho tak, jak křesťan přivítá eucharistii. Jeho příchod je očekáván s úctou a pokorou, jeho slova vysvětlována a někdy přímo vykládání, jako slova z Bible. Trump se stal náboženskou figurou a jeho projevy novou liturgií pro ty, kteří se cítí ztracení v rychle se měnícím světě, jemuž nerozumí.
„My versus oni“: Bloudící, kacíři a věrní
A jako v každém náboženství, i zde se vymezuje jasný rozdíl mezi „věrnými“ a „kacíři“. Kdo není s Trumpem, je proti nim, a to nejen politicky. Nepřátelé tohoto hnutí nejsou jen jinými politickými soupeři, jsou hrozbou, jsou vtělením zla, vyslanci ďábla. Jako by šlo o inkvizici, Trumpovi následovníci rozlišují na „věrné“ a „ztracené“. Každá kritika je vnímána jako útok na víru samotnou. Kritik se rychle stává kacířem, který ohrožuje čistotu jejich svaté vize Ameriky, jejich vysněný návrat k „zlatému věku“, kterým, a to je ta ironie, může být cokoliv, co si jeho stoupenci sami dosadí – většinou však jde o zkreslenou představu minulosti, kde bylo všechno „lepší“.
Tato dynamika polarizace připomíná dávné křížové výpravy nebo svaté války – ale zde místo mečů slouží sociální média a nenávistné projevy. Víra v Trumpa je založená na myšlence, že on, a jen on, může přivést zemi zpět na správnou cestu. Každý, kdo tuto představu zpochybní, je zrádce. Dokonce i ti, kdo bývali součástí tohoto kultu a zklamali ve zkoušce víry, nejsou jen lidé s jiným názorem – jsou kacíři, kteří si zaslouží trest nejvyšší.
A jaký bude osud tohoto kultu?
Otázka zní: co bude s tímto kultem, až Trump nebude? Až jednoho dne jeho shromáždění přestanou, až velké nápisy zmizí a zůstane jen prázdný řečnický pult? Čas ukáže. Ale něco mi říká, že tento kult jen tak nezmizí, ale najde si nového proroka, nový symbol víry. Ale to by pak už byl jiný příběh, nejspíš Příběh služebnice.
