Článek
Na začátku září se zdálo, že se po dlouhém suchu a horku konečně blíží úleva. Meteorologové ale vydávali výstrahy před vytrvalým deštěm, ale ty byly přijímány s lehkou ironií. „Už zase straší,“ bylo slyšet ze všech stran. Fotky na sociálních sítích jenom utvrzovaly lid v přesvědčení, že povodně jsou jen další mediální humbuk. „Vždyť konečně prší a oni zase mluví o katastrofě,“ psali nadšení uživatelé pod takové příspěvky, ale to mnozí z nich ještě nevěděli, že za pár dní budou stát po pás ve vodě.
A pak to přišlo. Déšť, který původně vypadal jako spása, se proměnil v nekončící přívaly vody. Půda, která dlouhé měsíce trpěla suchem, si s prvními kapkami ještě poradila, ale po dvou dnech intenzivních srážek už nestíhala nasávat. Jeseníky zaznamenaly rekordní množství srážek a povodně zasáhly zejména menší obce, které neměly dostatečně připravenou infrastrukturu. Jakmile začala stoupat hladina řek, rychle se změnil tón debaty.
Najednou se z povodní stalo politikum. První výkřiky byly směřovány k radarům, kdy podle některých dokonce záměrně takové srážky uměle vyvolávají: „Dělají to oni, copak vám to není jasné?!“ A když se ukázalo, že tohle úplně neobstojí, vina se přesunula jinam – vláda, která prý místo přípravy na přírodní katastrofy posílala peníze na pomoc Ukrajině. „Na vlastní lidi kašlou, Ukrajina má přednost,“ rezonovalo sítěmi a s radostí využívala současná opozice. Spustil se prostě typicky český scénář, chcete-li čecháčkovský – místo hledání řešení, se hledal viník. Ostatně nakonec se k radosti ruské propagandy našel, může za to vláda, neb kašle na vlastní lidi, chce ovlivnit volby a utajit schůzku vysokých představitelů NATO. Je to taková pravda, jako byla ta mobilizace, která měla reálně jen mobilizovat ruskou pátou kolonu užitečných… však víte. No, stejně jako teď při povodních.
Realita je ale složitější. Povodně v září nejsou novým fenoménem, ale jejich intenzita a četnost jsou stále častěji připisovány klimatické změně. Zatímco dříve bývaly silné povodně téměř výlučně letní událostí, dnes se posunuly do září. Do měsíce, který kdysi symbolizoval nástup podzimu. Do září, které se díky rostoucím průměrným teplotám a změněnému charakteru počasí stále více podobá létu. Kdo by řekl před 40 lety, že budeme letní měsíce počítat až do podzimu?
Klimatická změna ovšem nefunguje tak, jak by si někteří přáli, ve svém ideologickém zápalu. Nelze ukázat prstem na jedinou událost a říct: „Toto je dílo změny klimatu.“ Povodně v roce 2024 byly extrémní, ale předpovídat přesně, jak se budou povodně chovat v příštích letech, je nemožné. Jedno je však jisté – pokud budeme i nadále ignorovat varovné signály a místo hledání řešení budeme pokračovat v hledání viníků, budou nás extrémy počasí, stále překvapovat. A nezbyde nám nic jiného než zase místo řešení hledat ex post viníky.
Povodně v roce 2024 nejsou ani poslední, ani první varováním před extrémy, které nás v budoucnu čekají. Místo věčného hledání viníků bychom se měli zaměřit na to, jak se na podobné situace lépe připravit. A že to jde vidíme, stačí si brát varování meteorologických modelů k srdci, a nejen jich, hlavně těch klimatických, které říkají co bude za 30, 40, 50 let a na optimistické varianty už můžeme zapomenout.
Prostě bychom měli obecně méně žvanit a více dělat, vím, to je tuze nepopulární, tak to volby nevyhrává, bohužel…
