Článek
Podle P. Čorneje, byl Filip z Padařova (u Jistebnice) „snobský zbohatlík“.Působil jako hejtman na hradě Ostromeči u Sedlčan. Nechal si mimo jiné vyzdobit bibli (tzv. Padařovskou bibli) ve stejné dílně, jež dříve zhotovovala rukopisy pro krále Václava IV. Co ale i dnes vyráží dech, je její cena. Filip Padařovský zaplatil za práci celých 700 kop grošů. Tedy za cenu bible by si pořídil v hlavním městě království tři až čtyři výstavné domy.
Mýlil by se ten, kdo by si myslel, že utratil veškeré jmění pouze za bibli. Je to jen tzv. vrchol ledovce. Nebyl ani jediný a ani zdaleka nejbohatší mezi husitskými veliteli. Uchvacování a hromadění cizího majetku začalo v podstatě hned po vypuknutí revoluce.
Skvostná umělecká díla nebyla tím jediným, co se shromažďovalo. Namátkou to byl např. drahocenný vyřezávaný nábytek ze severního Německa, sklo a zrcadla z Benátek, perské (tehdy nazývané turecké) koberce, pomeranče a citrony z Kypru. A k tomu ušlechtilí arabští hřebci z uherských tržišť. Nashromážděné peníze husitští velitelé také investovali do nemovitostí. Nikoli ale v Táboře či jiném husitském městě, ale v Novém Městě Pražském, a především v Kutné Hoře.
Historik J. Kejř o tom uvádí: „Byly to ty nejdražší objekty a placeny byly ihned v hotovosti. Tedy ukládání peněz z válečné kořisti“.
Je příznačné, že nově nabytý majetek vzniklý pleněním země se investoval dosti daleko od husitských center, kde by to na chudý a ideám věřící lid jistě nepůsobilo dobře.
Ideály nebo majetek?
Například táborský hejtman Mikuláš z Husi hned po bitvě na Vítkově zabral pražský palác Rožmberků. Při prohledání domu sirotčího hejtmana Jana Čapka ze Sán se našlo jmění v hodnotě pěti tisíc kop grošů. I v domě fanatického kazatele a horlivého kritika bohatství kněží, Jakuba Vlka, se nacházelo podobné bohatství.
Další polní velitel, Diviš Bořek z Miletínka, si vystavěl během válečných let hrad Kunětická Hora, a navíc nashromáždil majetek, který zahrnoval města Pardubice, Přelouč, Bohdaneč a k tomu šedesát vesnic.
Jedním z předních válečných zbohatlíků byl i rytíř Mikuláš Trčka z Lípy. Ve službách husitské revoluce si přišel na majetek, jenž zahrnoval devět hradů, čtrnáct měst a městeček, a na tři sta dvacet poddanských vsí. Domohl se i jednoho z největších církevních statků v zemi, v Červené Řečici a v Pelhřimově. Trčka se tak stal jedním z nejbohatších a zároveň z nejvlivnějších pánů v Čechách. V roce 1428 zakoupil i dům v Kutné Hoře, jako řada jiných představitelů husitství. Roku 1436 se stal majitelem želivského kláštera.
Mýtus o božím bojovníku hluboké a čisté víry
P. Čornej uvádí: „Žižka kromě Kalicha neměl žádný nemovitý majetek. Žil prostě, jak se na božího bojovníka slušelo.“
Skutečně?
J. Turek napsal: „Od krále Václava IV. získal Žižka za službu v královské stráži odměnou polovinu statku ve zdejším Prasetíně.“ Tak vida na Táborsku hejtman také vlastnil majetek.
Jan Žižka v roce 1414, již jako vrátný v královské službě, kupuje dům v Praze v ulici Na příkopě za 50 kop grošů. Zanedlouho, v roce 1416, dům prodává a kupuje levnější u Židovského města za 13 kop grošů.
Ovšem bonbónkem na dortu je nepochybně hrad Kalich…
Jan Žižka a hrad Kalich. Jak to pravděpodobně bylo?
Husitský hejtman si zabral na Litoměřicku majetky řádu Německých rytířů, kde si nechal postavit hrad Kalich, po kterém se pak i zval, Jan Žižka z Trocnova a Kalicha…
Kronikář Vavřinec z Březové uvedl: „Žižka se zmocnil dřevěné tvrze na skále severně od Litoměřic u Třebušína, náležející řádu německých křižáků, a když ji převzal v držení, dal tam stavěti zděný hrad, který nazval Kalich, po němž se potom psal.“
Historik August Sedláček nejdříve cituje Vavřince z Březové a poté dále píše: „Žižka opanoval dřevěnou tvrz na vysoké hoře, jíž dal jméno Kalich. Ještě t.r. založen tu nový kamenný hrad, třebas nebyl docela dostavěn, Žižka jej pokládal za svůj majetek a psal se odtud až do smrti Jan Žižka z Kalicha. Tak se nazýval i jeho bratr Jaroslav, který tu byl zůstaven s posádkou.“
Historik Josef Pekař uvádí: „Ujav jí v držení vlastní (původní tvrz), dal tu budovati hrad zděný, jemuž dal jméno Kalich – i hlásná věž na skále vztyčená měla prý podobu Kalicha“.
V roce 1422 Žižka dobyl a připojil ke svému novému panství blízký hrad Panna. Ke konečnému dostavění, jak dále píše A. Sedláček, došlo snad roku 1423, když tu Žižka bydlel.
Historik Tomáš Durdík uvedl, že: „Jméno hradu dobře zapadá mezi symbolická jména hradů husitských hejtmanů z prvého desetiletí husitských válek. Tento motiv volby názvu je pravděpodobnější než jeho odvozování od charakteristické siluety zaniklé okrouhlé věže.“
Historik Petr Čornej píše: „Výprava na Litoměřicko měla pro Žižku význam i ryze osobní. Obsadil výrazný vrch nad vsí Třebušínem a dal na jeho terasách budovat svůj privátní hrad. Archeologové se kloní k názoru, že původcem stavby byl sám Jan Žižka.“ A ještě pokračuje: „Žižka fortifikaci Kalichu vybudoval jako své rodové sídlo. Na sourozence a pokrevní příbuzné po smrti zapomenout nemohl. Hrad Kalich po něm zřejmě zdědil bratr Jaroslav.“
Podle Jaroslava Konáše: „Od roku 1421 až do své smrti vydal Jan Žižka na výstavbu a provoz hradu Kalich asi 2000 kop grošů, za což by snadno pořídil celé panství s dvaceti až třiceti vesnicemi. K hradu patřilo panství Býčkovice s osmi vesnicemi a stovky hektarů zemědělské půdy, lesy a rybníky.“
Další osudy hradu
Hrad Kalich měl zřejmě primárně vojenskou a strážní funkci, to ale neznamená, že neposkytoval pohodlné bydlení. K tomu zřejmě sloužila obytná věž, tzv. donjon. Posádka na Kalichu znepokojovala krajinu i po roce 1434 a ještě i v roce 1436, když nastal v zemi mír. Císař Zikmund Kalich a ještě „jiný“ hrad koupil, aby byly zbořeny…
Chudý či bohatý hejtman?
Jan Žižka se z řady svých spolubojovníků nijak nevymykal. Definitivně tím tak padá mýtus o božím bojovníku, co nebojoval pro zisk, ale pro ideál lepší společnosti, spravedlnosti a dobro, sám skromný a materiálním ziskem opovrhující…
Věřím, že majetek u něho skutečně nebyl na prvním místě, ale viditelně se ho nezříkal. Kupředu ho hnala především touha po akci, jak se dnes říká adrenalin. Bojová vřava byla jeho životem, jako profesionální voják ani nic jiného neznal a neuměl…
A na závěr?
Stálo to všechno za to? Na jedné misce vah zničená země, zbídačení civilního obyvatelstva, jehož zbyla sotva polovina, hladomor a mor. Obrovské přesuny majetku do kapes všech zainteresovaných.
Na druhé misce hlásání ideologie stylem účel světí prostředky. Opravdu je světí? A opravdu tolik vzývaný Bůh chtěl právě toto či se z toho stalo jen zaklínadlo, pod které se schovalo jakékoliv jednání?
Literatura:
Čornej, P. - Jan Žižka
Čornej, P. - Světla a stíny husitství
Čornej, P. - Stížný list 1415-2015
Čornej, P. - Husitství a husité
Čornej, P. - Husitská revoluce
Pekař, J. - Žižka a jeho doba
Šmahel, F. - Jan Žižka z Trocnova
Šmahel, F. - Husitská revoluce
Tomek, V.V. - Jan Žižka
kolektiv - Ze starých letopisů českých
kolektiv - Ze zpráv a kronik doby husitské
Vavřinec z Březové - Husitská kronika
Konáš, J. - Důvěrná zpráva o Janu Žižkovi
Turek, J. - Černovice rok po roce 1178 – 2006
Sedláček, A. - Hrady, sv. XIV
Durdík, T. - Ilustrovaná encyklopedie českých hradů
Sušický, V. - Zříceniny hradů, tvrzí a zámků, severní Čechy
