Ozvěny rodného kraje předků v Máchově díle

Odkud čerpal básník inspiraci pro svá nejznámější díla? Jakou úlohu sehrál Český Merán v Máchově tvorbě?

Je to poněkud zamotané, tak se to pokusím trochu porozmotat

Jak napsal měšetický rodák, F. Černý: K. H. Mácha strávil v kraji sedleckém po Praze nejdelší dobu, ale přesto zůstalo údobí jeho pobytu v Měšeticích úplně opomenuto, ačkoli právě tam se s přírodou sbližoval a vnikal v její taje. Tento kraj, kolébka jeho rodu, rodiště jeho otce, místo prázdninového pobytu u příbuzných byl v tak těsné spojitosti s jeho životem, že sám jej nazýval „svou otčinou“. Plným právem můžeme proto označiti úval sedlecký za druhý Máchův domov, za Máchův kraj.“

Máchovi rodiče

Máchův otec, Antonín, se narodil v Měšeticích v roce 1769. Vyučil se mlynářem v Luckém mlýně v Prčici u mlynáře Františka Charváta. Dlouhá léta sloužil jako voják, pak se usadil v Praze a stárkoval ve smíchovském mlýně. V roce 1809 se jako devětatřicetiletý oženil. Vzal si o dvanáct let mladší Marii Annu Kirchnerovou, dceru varhaníka od sv. Mikuláše na Malé Straně.

Osudový listopad…

(16. listopadu 1810 Praha – 6. listopadu 1836 Litoměřice)

Ano vskutku, listopad přivedl velkého básníka na tento svět, aby jej zanedlouho doprovodil zpět. Veškeré své dílo soustředil do několika málo let před svou smrtí. Náhle přervaná nit života vystavila stopku jeho další tvorbě, takže můžeme jen domýšlet, co by ještě básník vytvořil. Ale i dílo, co stihl za svého krátkého života, je obdivuhodné a stěží překonatelné.

Jak se vlastně jmenoval kníže básníků a proč? Zkusme to zjistit…

16. listopadu 1810 se manželům Máchovým narodil syn Ignác (doma mu zřejmě říkali Nácíček) a o dva roky později druhý syn Michal. Při křtu dostal budoucí básník Mácha křestní jméno Ignác, podle svého kmotra Ignáce Mayera.

(Mužské křestní jméno Ignác je latinského původu. Vyvinulo se zřejmě z řeckého jména Ignatios. V občanském kalendáři jeho svátek připadá na 31. červenec, což v církevním kalendáři odpovídá svátku sv. Ignáce z Loyoly, spoluzakladatele Tovaryšstva Ježíšova - jezuitů).

Českou specialitou bylo období přejmenovávání od 2. poloviny 19. století, kdy si značná část antikatolicky smýšlejících občanů změnila jméno Ignác na jméno Hynek, které bylo mylně považováno za českou obdobu tohoto jména. I básník Karel Hynek Mácha, ač žil ještě o něco dříve, používal jako první jméno Hynek. Druhé jméno „Karel“ pak Mácha přijal až v roce 1831, tedy pět let před svou náhlou smrtí. Uvádí se, že snad od příbuzného, rychtáře Karla Máchy z Krásné Hory nebo přímo podle císaře Karla. Mělo to symbolizovat vlastenecké smýšlení mladého poety.

Máchovo mládí

Hynkovi se doma dostalo uvědomělého vychování. Otec byl pilný čtenář českých knih a matka, pražská měštka, byla bystrá, pilná a něžná žena, stejně jako její muž obeznalá v české historii, oba měli velmi příznivý vliv na vývoj vnímavého chlapce. V prvorozeném Hynkovi se spojily odkazy dvou rozličných rodů. Štíhlé, vysoké, pevně stavěné tělo, zdravý chrup a dokonale vyvinutou lebku zdědil po venkovských předcích, zatímco od matčina rodu převzal jemnost, citlivost a umělecké nadání.

Narodil se na Malé Straně, dětství prožil v chudé petrské čtvrti a když si otec otevřel roku 1826 krupařský krámek na Dobytčím trhu (dnešním Karlově náměstí), studoval už na novoměstském piaristickém gymnáziu. Zvláště mu šla matematika a logika.

Mácha a návštěvy Měšetic v dětství a studentských letech

O prázdninách odjížděl na venkov, do otcova rodného sedleckého kraje…

Našeho básníka Hynka, pozdějšího Karla Hynka, posílali rodiče k příbuzným do Měšetic již v dětství. Karel Hynek Mácha měl otcův rodný kraj dokonale vryt do paměti. A v mnohém jej také ovlivnil. Malá ukázka, jak básník později na Český Merán vzpomínal v povídce Márinka:

„Ještě jednou v mladosti mé kraje

Zpět mne vedeš mdlého, slunce zlaté,

V snů mých říši, oné stíny svaté,

Kde jsem bloudil jako dítko hraje.“

Mácha tu pobýval i jako student o prázdninách. Prokazatelně pak v letech 1828 a 29. Zřejmě bydlel u otcovy sestry, své tety Marie. S přáteli podnikali výlety na zajímavá místa.

Existuje příspěvek v časopise Český jih z roku 1928: „Spolu se studenty pražskými podnikl Mácha v letech třicátých minulého století toulku po kraji z Měšetic počínaje…na Zvěřinec, po hřbetu cunkovském kol tvrze vrchotické do Borotína. Kraj svými zbytky zemanské slávy, svými pověstmi a poetičností krajiny upoutal mocně snivou mysl Máchovu.“

Smutný student z Měšetic

„Smutný student z Měšetic.“ Právě tímto termínem označovali místní obyvatelé budoucího básníka, který se svým tmavým oblečením nápadně odlišoval od ostatních. „Smutný černý student“, tak jej dokonce označil v obecní kronice Jan Matějíček.

Ze vzpomínek A.N. Vlasáka…

Mácha a Zvěřinec

Dodnes se zachovala vzpomínka Máchova přítele, historika a faráře Antonína Norberta Vlasáka, na společný výlet z roku 1829 s Máchou a dalšími přáteli na zříceninu hradu Zvěřince. Sám Mácha se sem několikrát vrátil, dokonce tu i přespal. Dodnes ho tu připomíná pamětní deska na vrcholové skalce bývalého hradu. Místo na budoucího básníka silně zapůsobilo. Navíc z něj byl znamenitý výhled do širého kraje. Vzpomínka byla otištěna v místopise Okres Sedlecký v Táborsku, vydaném v roce 1879. A.N. Vlasák se sešel s Karlem Hynkem Máchou na filosofických studiích. Znali se už ze Sedlecka, kde oba trávili prázdniny.

„S Karlem Hynkem Máchou byli jsme vrstevníci v studiích gymnasijních, když on latinské u piaristů a já ony na Malé Straně navštěvoval. Seznámili jsme se o prázdninách, já tenkrát meškal u svých rodičů v Prčici a on u svého strýce v Měšeticích. Setkávali jsme se u dalšího spolužáka, Františka Ništěry, jehož otec byl lesníkem v Malkovicích. Někteří, aby se bavili střelbou veverek, jiní, aby poslouchali povídky starého lesníka. Toho roku trávil prázdniny na Sedlecku také pozdější spisovatel Jakub Malý.

Konali jsme krátké výlety na místa buď přírodou, neb dějinami znamenitá. Jednou navštívili jsme hrad Zvěřinec. Myslivec vedl nás, zachovávaje tajemné mlčení, asi půl hodiny nejprv vzhůru lesem, potom po hřbetě horním a přes dva již mělké příkopy až na konec pohoří na hradiště zvěřinecké.

Častý obraz bílých dvorů na obzoru v básni Máj, patrně pochází z Máchových měšetických návštěv. Bílé dvory nejsou totiž typické pro krajinu kolem Bezdězu. Ze Zvěřince jsou ale viditelné dodnes, příkladem je dvůr Vršovice…

Jak uvádí F. Černý: „Je trapné krajinnému znateli českého Meranu, že ty „bílé dvory v širém dole“, v Máji několikrát se vyskytující, jsou zasazovány do přírodního rámce v okolí Bezdězu, ač tam ve skutečnosti nejsou. Nepovšimnuto zůstalo, že tyto „bílé dvory“ měl Mácha již ve svých prvotinách, v „Písních“ a „Znělkách“ z doby, kdy ještě Bezděz neznal. Děj Máje se, pravda, odehrává „u města Hiršberg mezi horami“, ale některé kulisy jsou nesporně z krajiny sedlecké.“

Hrad Zvěřinec byl také jedním z prvních v jeho sešitu s názvem „Hrady spatřené“.

Mácha a Borotín

Nutno popravdě říci, že v dnešní době existují pochybnosti, zda Mácha, kdy vůbec borotínský hrad navštívil…

V okrese sedleckém, díle to Máchova přítele a údajného spolucestovatele na Borotín, historika A.N. Vlasáka, skutečně ona věta „Druhý den vydali jsme se…“ není. Jediná zmínka je v časopise Český jih z roku 1914, kdy Vlasák již nebyl živ. Ale protože se tato možnost léta traduje, a navíc se vztahuje k našemu kraji, uvádím ji pro úplnost. Vždyť přece, „Na každém šprochu, je pravdy trochu“. Vlasákovo vyprávění zaznamenal ale i archivář a kaplan F. Teplý ve své knize Království české II.

Druhý den se Mácha s Vlasákem vydali na opačnou stranu. Jak Vlasák údajně píše: „Druhý den vydali jsme se na starý zámek borotínský“. Navštívili opět zříceninu, tentokrát na kopci stojící Starý Zámek čili bývalý hrad Borotín.

Mácha i Vlasák považovali náš Borotín za dějiště Grillparzerovy hry Die Ahnfrau – Pramáti. Pramáti aneb Poslední z rodu Borotínů popisuje tragický osud ukradeného hraběcího syna Jaromíra, ze kterého se stane vůdce loupežníků, a jenž nevědomky miluje vlastní sestru Bertu. Nakonec zabije svého neznámého otce, borotínského hraběte.

Tento motiv otcovraha později údajně Mácha ztvárnil v Máji. I zde na Borotíně nalezneme pamětní desku na Máchovu návštěvu. Opuštěnost borotínské zříceniny a zasmušilost okolní krajiny zvyšovaly Máchovu tesknou náladu z hrozné rodinné borotínské tragédie. Byla neděle, těžké mraky se téměř třely o zdi zříceniny, hluboko dole probleskovala hladina rybníka a hučel jez. Tesknota stékala po holých zdech a strašná opuštěnost zříceniny drásala duši. Právě tehdy snad napadla Máchu souvislost s divadelní hrou, dost možná, že se v tuto chvíli zrodila myšlenka Máje s motivem otcovraha a podobnou scenérií.

Mácha a Měšetice

V Měšeticích žil Máchův strýc, Václav Bárta. Byl mužem básníkovy tety Marie. Budoucí poeta jezdil o prázdninách právě k nim, zřejmě do ratejny ve dvoře čp. 24, kde zůstávali. Strýc Bárta se tak stal nevědomky předlohou pro postavu Bárty Flákoně v próze Cikáni. Strýc byl vojenský vysloužilec a invalida. Podle svědectví byl Bárta nenapravitelný pijan, obtížný soused a svérázná místní figurka, ustavičně se vychloubající svými válečnými dobrodružstvími. Takže básník pouze zaměnil skutečnou postavu za fiktivní a ani mu to asi nedalo příliš práce.

Mácha sám si o strýci poznamenal: „Lhaní tak mu již bylo silným zvykem, že nemaje, komu jinému, sám sobě musil lháti. Časem hlavou i rukou pohyboval, jako by se tomu všemu náramně divil, a někdy se uprostřed vypravování zastaviv, kořalkou chřtán propláchnul, a jednotlivé „aj,aj!“ vyklouzlo z dlouhovlasými vousy přikrytých úst.“

Mácha a místní názvy

Cikáni jsou příběhem žárlivosti, zrady, utrpení a msty. Krajinou Cikánů je Kokořínsko, ovšem obměněné a dokreslené dojmy ze Sedlecka. Z místních názvů se v Cikánech objevuje Borek a Smilkov. Tato jména se na Kokořínsku nevyskytují, například Smilkov je dokonce jediný v Čechách. I šibenice bývala přes cestu proti židovskému hřbitovu v Cikánech i v Prčici.

Také sedm chaloupek pod strání s kameny v Cikánech připomíná Boudy pod Zvěřincem. Už za Máchova života se říkalo: „Na Boudách je sedm chalup, všichni kradou i ten…“.

S románem se shoduje i hostinská zahrádka, která bývala nedaleko myslivny v Malkovicích.

Jak píše dále F. Černý: „Cikáni vykazují rovněž nejedny stopy Máchova pobytu v kraji sedleckém. Čteme tam, kterak vítr zanášel ustavičné zvonění proti mrakům ze Smilkova“.

Kruh se nám uzavřel, vše souvisí se vším a nic není od sebe příliš daleko

Jak vidno, mladý Mácha čerpal v Českém Meránu podněty, které pak již jako dospělý básník použil ve svých dílech. Že se jedná o díla nadčasová není třeba pochybovat. A tak se milý kraj předků stal v mnohém předlohou pro budoucí zápletky i dějiště. Važme si toho…

A na závěr?

Dost možná, že následující verše jsou jakousi tichou vzpomínkou na rodný kraj předků:

„…Kudy plynete u dlouhém, dálném běhu,

i tam, kde svého naleznete břehu,

tam na své pouti pozdravujte zemi.

Ach zemi krásnou, zemi milovanou,

kolébku mou i hrob můj, matku mou,

vlast jedinou i v dědictví mi danou,

šírou tu zemi, zemi jedinou…“

Literatura:

Fiala, M. - Český Merán ve staletích

Vlasák, A. N. - Okres sedlecký v Táborsku

Habart, Č. - Sedlčansko, Sedlecko a Voticko

Černý, F. - Vliv Českého Meranu na tvorbu K.H. Máchy, NL, 23.5. 1936

Zíka, K. - Karel Hynek Mácha v Českém Meranu, VP, 6/XIV

Božek, H. - Jihočeské medailóny

Cikhart, R. - Minulost Táborska

Wágner, J. - Karel Hynek Mácha v dějišti svých Cikánů

Wágner, J. - Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje

Svoboda, J. - Za tajemstvím Máchova Máje

Čáka, J. - Poutník Mácha

Mácha, K.H. - Máj

Mácha, K.H. - Cikáni