Alice Horáčková zaujala Němce příběhem své rodiny a našla nové příbuzné

Německý překlad Sophie Marzolff vydalo pod názvem Geteiltes Haus nakladatelství Diogenes Verlag a u německých čtenářů i kritiků se kniha setkala s velmi příznivým ohlasem. Za krátkou dobu už se stihla stát bestsellerem.

Německé stejně jako české čtenáře na knize zaujalo především to, že česko-německé dějiny nepodává jako jednoduchý příběh dvou znepřátelených národů. Ukazuje, jak válka, nacismus, poválečný odsun a proměny hranic zasahovaly do života obyčejných lidí, jejich rodin, přátelství i sousedských vztahů. Pozitivní ohlasy sklízí také atmosféra románu, množství postav, pečlivé zpracování historických souvislostí a německý překlad Sophie Marzolff. Jeden z čtenářů označil Geteiltes Haus za „přesvědčivou rodinnou ságu, která je zároveň zábavná i poučná“.

Alice, je pro vás důležité, že právě Rozpůlený dům vyšel v německém překladu?

Myslím, že překlad do němčiny je pro každého českého autora či autorku zásadní - otevírá dveře do mezinárodního světa, na čtení a turné po celém německojazyčném prostoru. Pro mě to má navíc velký osobní význam. Už na základní škole jsem si vybrala jako první cizí jazyk němčinu, aniž jsem věděla, že z česko-německé rodiny sama pocházím. Občas mě napadne, co by tomu všemu asi dnes řekl můj děda, který svému synovi, mému tátovi, němčinu zakazoval?

Jaké jsou ohlasy v Německu, liší se přijímání knihy tam a v Čechách?

Mám pocit, že v Německu Rozpůlený dům rezonuje snad ještě víc než v Česku. Vyšly výborné recenze v hlavních denících v Německu, Švýcarsku či Rakousku, kde se román v projektu stanice ORF stal Knihou měsíce. Německá televize ZDF natáčela u nás na Benecku a korespondentka Süddeutsche Zeitung se mnou jela na další dějiště románu do Kojetic. Dostávám i hodně dopisů od čtenářů. Píšou, že díky románu pochopili, co se dělo za války a po ní s jejich rodiči a prarodiči. Někteří si podle knihy dokonce kreslí rodinný strom. Mám z toho všeho obrovskou radost.

Co pro vás bylo největším překvapením na veletrhu ve Frankfurtu?

Že jsme všichni spisovatelé i s německými novináři bydleli na jednom hotelu. Ale vážně: připadalo mi, že tam česká literatura byla opravdu slyšet.

Co na to všechno říká vaše rodina – její česká i německá část?

Můj otec knihu nečetl, můj strýc je nadšený. Na knižní premiéru v Berlíně přišla německá čtenářka, která tvrdila, že je určitě moje příbuzná. Viděla jsem ji poprvé v životě. Přečetla knihu a měla pocit, že ty moje umanuté dřevaře s úzkým obličejem dobře zná. Musím přiznat, že jsem byla zpočátku skeptická. Ale pak jsme si porovnaly rodinné předky – a měla pravdu. Bylo to úplně dojemné.

Román zaujal také německou kritiku. Ve své recenzi pro Frankfurter Rundschau se Andrea Pollmeier zaměřuje na otázku, jak se z poklidného soužití sousedů může stát smrtelné nepřátelství. Alice Horáčková podle ní tento proměnlivý vztah ukazuje právě na osudech lidí z chudého pohraničního kraje v Krkonoších. Recenze vyzdvihuje také způsob, jakým román přibližuje česko-německé dějiny prostřednictvím konkrétních lidských osudů, nikoli jen historických událostí a dat. Důležitou roli přitom hrají proměnlivé identity postav i otázka, co vlastně znamená být Čechem nebo Němcem.

Úspěch Rozpůleného domu v Německu ukazuje, že příběhy spojené se společnou historií mohou oslovit i čtenáře za hranicemi. Protože za velkými dějinami se vždy skrývají také příběhy konkrétních lidí, jejich vztahů a rozhodnutí.

#Veronika Chaloupková

#MojeArgo