Článek
Vila s bazénem, sklenka vína a moře na dosah. Klara by si měla užívat dokonalé italské léto. Jenže manželství skřípe a syn majitelů domu v ní probouzí touhu, se kterou vůbec nepočítala. To je výchozí situace románu Malichernost polské autorky a milovnice Itálie Magdy Tereszczuk, který právě vyšel v nakladatelství Argo.
Magda Tereszczuk: Malichernost
Mělo to být dokonalé srpnové dolce far niente. Klara se po patnácti letech vrací do vily nedaleko Neapole, kde jako dítě a dospívající dívka trávila prázdniny. Tentokrát přijíždí s manželem a dvěma dcerami. Známý dům jí připomíná život před mateřstvím a manželstvím, v němž se nyní cítí stále osamělejší. Návrat na oblíbené místo má přinést odpočinek, zároveň však obnovuje blízkost k tomu, čemu se léta vyhýbala.
Křehkou rovnováhu naruší Nico, syn majitelů vily. Když se viděli naposledy, bylo mu devět a jí jednadvacet. Nyní je z něj dospělý muž, který v Klaře probouzí přitažlivost i neklid. Jeho přítomnost dostává dvojí význam: vstupuje do jejích současných představ a současně připomíná událost z minulosti. Co si z onoho léta pamatuje? A co tehdy vlastně viděl?
Pokud ve vás zůstala filmová adaptace Temné dcery v hlavní roli s Olivií Colman, může vám být Klařin neklid povědomý. Film Maggie Gyllenhaalové podle Eleny Ferrante a Malichernost sbližuje slunečná dovolená, během níž se ozývá minulost i nepřikrášlený pohled na mateřství. Láska k dětem se tu nevylučuje s vyčerpáním ani s touhou mít kus života pro sebe. V obou příbězích se na ženu díváme zblízka, i když je podrážděná nebo sobecká. Nemusí se nám pokaždé líbit.
Přirovnání k Eleně Ferrante a Sally Rooney použila v recenzích polská novinářka a spisovatelka Natalie Szostak. Napovídá něco o zaměření románu. Tereszczuk sama uvedla, že během psaní četla Dny opuštění a obdivovala přímost vět Eleny Ferrante. U Rooney ji přitahují jednoduché příběhy, které dávají prostor pozorování postav. Užitečnější než očekávat další Ferrante je ale sledovat, jak debutující autorka zachází s nespokojeností ženy, jež nedokáže své rozpoložení sdílet s nejbližšími.
Klaru navíc sráží srovnávání s manželem, který v otcovské roli působí tak samozřejmě. Ona o sobě pochybuje. Tereszczuk v rozhovoru pro LubimyCzytać připomíná dvojí metr, který takové pochybnosti živí: otce chválíme za péči, již od matek automaticky očekáváme. K únavě se pak snadno přidá pocit, že člověk selhává i tím, že si vůbec chce odpočinout.
Tereszczuk nás drží těsně u Klařiných myšlenek. Z obyčejných vět a gest se stávají malé partnerské války. Manželovo mlčení si hrdinka dokáže přeložit jako potvrzení vlastní pravdy. Čteme její rozčilení, nejistotu i přání, která se jí těžko vyslovují nahlas. Právě v téhle nepohodlné blízkosti vzniká napětí.
Magda Teresczuk studovala kulturní a divadelní vědu ve Varšavě. Je absolventkou kurzu kreativního psaní na Institutu literárních výzkumů PAN. Působí jako novinářka a je milovnicí nezapomenutelných knih a filmů. Ráda vytváří složité příběhy. Kdykoli může, cestuje do Itálie. Když nemůže, sleduje filmy Alice Rohrwacherové. V roce 2024 se její filmový námět „Chlapci z náměstí zločinu“ dostal do finále soutěže „Představ si“.
#Veronika Chaloupková
#MojeArgo
