Knižní Argočtvrtek: Hamnet – kniha a film

O životě největšího dramatika všech dob Williama Shakespeara je toho známo poměrně málo, a tak není divu, že jeho osobnost a osudy svádějí k nejrůznějším spekulacím, dohadům, výkladům a tu více, tu méně fiktivním zpracováním, ať už v literatuře či ve filmu. Vzpomeňme třeba na úspěšnou oscarovou romantickou komedii Zamilovaný Shakespeare (1998), v níž sledujeme na pozadí dramatikova milostného dobrodružství vznik tragédie Romeo a Julie. A něco podobného nabízí Hamnet, ovšem v daleko vážnější poloze. Tento román britské spisovatelky Maggie O’Farrellové vzbudil velkou pozornost a vyhrál Women’s Prize for Fiction za rok 2020 (česky 2022 v překladu Terezy Markové Vláškové, nyní nově s filmovou obálkou).

Titulním hrdinou je jediný syn Williama Shakespeara, který zemřel v roce 1596 ve věku pouhých jedenácti let. Shakespeare měl ještě starší dceru Susannu a mladší dceru Judith, Hamnetovo dvojče. Hlavní postavou románu, jíž autorka věnuje největší pozornost, je však Shakespearova manželka Agnes (Anne) Hathawayová (1556–1623). Naopak jméno Shakespeare v románu nepadne ani jednou, dramatik tu vystupuje jako Will, otec, manžel, rukavičkářův syn apod. Agnes je krásná postava, silná, svérázná a svobodomyslná žena s hlubokou intuicí a léčitelskými schopnostmi, kvůli níž se mladík Will vzepře konvencím a také Agnes se za něj provdá proti vůli nevlastní matky. Sledujeme namlouvání Willa a Agnes a posléze jejich rodinný život v domě Willových rodičů, kde vládnou napjaté vztahy, zejména mezi vznětlivým otcem Johnem a synem Willem. V druhé linii pak autorka líčí umírání malého Hamneta a to, jak se se smrtí syna (o níž ví čtenář už od prvních stran) vyrovnává celá rodina. Hamnet je totéž jako Hamlet; netrvalo dlouho a Will napsal slavnou tragédii Hamlet…

Autorka využila toho, jak málo informací o Shakespearovi a jeho rodině máme a mohla se opřít hlavně o svou fantazii a vypravěčské umění se smyslem pro detail, rytmus a strhující napětí. Líčení každodenních domácích prací a péče o děti a o dům je pozoruhodné a čtenář si uvědomí, jak to měly ženy v té době náročné. Dramatik je tu v pozadí, teprve začíná, později se i ve Stratfordu tuší cosi o jeho úspěchu v Londýně. Je rodině vzdálený a rodina se musí spoléhat hlavně sama na sebe.

Filmové adaptace se ujala oscarová režisérka Chloé Zhao (Země nomádů) a stojí za pozornost, že v roli producentů figurují oscaroví režiséři Steven Spielberg a Sam Mendes. Režisérce se podařilo přenést do filmu řadu nálad a nuancí z románu a vzniklo působivé dílo. „Už při čtení mi před očima vyskakovaly filmové obrazy, což byl pro mě jasný signál. Do toho příběhu jsem se navíc okamžitě zamilovala. Mám ráda příběhy, které jsou velmi univerzální, přitom ale zároveň výjimečné. A přesně takový je Hamnet,“ říká režisérka, která na scénáři spolupracovala s autorkou předlohy. Film má nádherné přírodní scenérie, protože pro Agnes je důležitý milovaný les, i výpravu a kostýmy; vynikající práci odvedl kameraman Lukasz Zal a celkové atmosféře dodala i hudba Maxe Richtera. Jessie Buckley podává v roli Agnes mimořádně soustředěný a jednolitý výkon, za nějž už získala Zlatý glóbus a je favoritkou na Oscara. Divák s ní prožívá její lásku k Willovi i k dětem i nezměrný bol po ztrátě syna, stejně jako strhující konec, na který se nezapomíná a který oběma rodičům přináší, každému po svém, vyrovnání se s Hamnetovou smrtí. V roli Willa uvidíme výborného Paula Mescala a zajímavostí je, že Hamneta ztvárnil Jacobi Jupe, zatímco Hamleta na jevišti divadla Globe hraje jeho starší bratr Noah Jupe. Není divu, že ze Zlatých glóbů si Hamnet odnesl také cenu za nejlepší film – drama. A v tomto případě nelze než doporučit obojí, krásný román i zdařilý film.

Připomínám ještě, že Argo vydalo řadu dalších knih, které mají filmovou či televizní podobu. Mimo jiné jsou to třeba Ecovo Jméno růže, Tolkienův Hobit a Pán prstenů, Příběh služebnice a Alias Grace Margaret Atwoodové, Cesta a Tahle země není pro starý Cormaca McCarthyho, Bílý šum Dona DeLilla nebo bestsellery Dana Browna Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni a Inferno.

Maggie O’Farrellová (* 1972) se narodila v Severním Irsku, vyrůstala ve Walesu a ve Skotsku. V osmi letech prodělala encefalitidu a zameškala více než rok školní docházky, což byla zkušenost, která se odrazila i v její pozdější literární tvorbě, zejména pak v memoárech I am, I am, I am (Jsem, jsem, jsem) z r. 2017. Vystudovala anglickou literaturu v Cambridgi, pracovala jako novinářka v Hongkongu i v Anglii a vyučovala tvůrčí psaní na univerzitách. Napsala několik úspěšných románů, za něž si vysloužila mimo jiné literární cenu Costa v r. 2010 (za román The Hand That First Held Mine) a další dvě nominace v letech následujících (za romány Instructions for a Heatwave a This Must be the Place). Za svůj poetický příběh Shakespearova předčasně zemřelého syna Hamneta získala v r. 2020 cenu Women’s Prize for Fiction. v Argu dále vyšel její Portrét novomanželky (2023) a Kdo mě vzal prvně za ruku (2024)

#Milan Valden

#MojeArgo