Nechte všeho a čtěte! Nakladatelství Argo má do Vánoc velké plány

Jednotlivé knihy představili jejich autoři, překladatelé nebo redaktoři v živém streamu, který si můžete pustit z následujícího odkazu:

https://www.youtube.com/watch?v=BqfmMBKNZpQ

První knihu představil autor Zdeněk Viktora. Doposud jste ho mohli znát jako scenáristu mnoha televizních projektů, například Ordinace v růžové zahradě, Modrý kód, Cesty domů, Polda, nebo jako režiséra celovečerních filmů Raluca a Miss Hanoi. Dokonalý záběr má čtveřici hrdinů, z nichž každý má představu o vztahu, ale každý postupně zjišťuje, že miluje spíš vlastní představu, kterou si o tom druhém vytvořil.

Zdeněk Viktora k tomu říká: „V souvislosti s mým povoláním a tím, jak do toho každý mluví, aby byl scénář lepší a lepší, mě napadlo, jestli příliš nežijeme v zajetí toho, že všechno musíme pořád jen vylepšovat. Jestli nežijeme náš život jako scénář, v němž lidem kolem nás přidělujeme role. Pak se nabízí otázka, jestli jsme schopni je vidět takové, jací opravdu jsou.“

Dalším autorem je Michal Vrba, kterému v Argu vychází už třetí kniha. Po novele Prak a povídkové sbírce Kolem Jakuba mu vyjde další povídková kniha Hlušický čtverec. Není pro autora trochu riskantní umístit děj knihy do rodné vesnice?

„Je to dvousečné,“ odpovídá Michal Vrba. „Velmi dobře se píší reálie, ale zároveň musíte trochu kličkovat, protože známí a obyvatelé rodné obce mají pocit, že píšu reportáž nebo kroniku, a pak můžou být zklamaní. Mé postavy jsou navíc často nejednoznačné, ne vždy úplně kladné a často ty příběhy jdou proti srsti, takže ano, jsem trochu nervózní z toho, až si to hlušičtí přečtou.“

Povídky se odehrávají v průběhu dvou let a obsahují příběhy o neobvyklém rozloučení s dávnou láskou, baladu o vládci věže a kraje, nečekané letní setkání na břehu rybníka, důmyslný protest proti motocyklovému závodu a vyprávění o jedné krádeži a jedné živelné pohromě.

Eva Matásková je autorkou půvabné knížky pro děti Koho hledá Františka. Františka je liška, která je autorčiným spřízněným zvířetem, tetování lišky má Eva Matásková i na paži. O tom, co Františka zažije a koho hledá v Berlíně, nechce autorka nic prozradit, ale naopak detailně popisuje své výšivky, kterými knihu ilustrovala.

„Kromě výšivky používám i techniku koláže, překrývání látek. Nic není šité na stroji, všechno je ruční práce. Některé materiály jsou velmi zajímavé: třeba pozadí výjevu z metra je z originální koženky, která se používala v berlínském metru a kterou jsem dostala od berlínského dopravního podniku.“ Na otázku, kolik nad tím strávila času se směje, že její manžel říká, že je to práce pro vraha a jí to s přestávkou, během níž si například vyšila pravý hanácký kroj, trvalo asi deset let.

Profesor Jan Bažant, klasicky archeolog a historik, nově převyprávěl Řecké mýty. První díl O bozích a lidech vyšel loni, druhý O hrdinech vyjde před Vánocemi. Na to, že se trefil zrovna do velkého boomu filmové Odyssey Christophera Nolana s kamennou tváří odpovídá, že nic není náhoda. Po chvíli ovšem přizná, že o souběhu filmu a své knihy dopředu netušil. Do převyprávění příběhů notoricky známých ze zpracování Eduarda Petišky se pustil především proto, že cítil, jak je Petiškův text poplatný dobové touze ukázat především vzory. Antičtí hrdinové ovšem nebyli vždy jen kladnými postavami a navíc Petiškovo zpracování opomínalo ženy.

„Zajímaly mě hlavně ženské hrdinky – co si myslely a cítily Antigony, Kassandry, Heleny. U Petišky jsou více méně okrajovými postavami,“ říká Jan Bažant. Ke své interpretaci antických mýtů podotýká: „Nic jsem si nevymýšlel, ale v mýtech je mnoho volného prostoru. My známe třeba jen výchozí situaci – ale nevíme, jak Héraklés zabil nemejského lva a jak se po tom cítil. To jsem musel vymyslet, ale samozřejmě na základě pravděpodobnosti. Takové problémy jsou pořád aktuální, nestvůry jsou pořád, i když se jmenují jinak.“

Petr Onufer obvykle představuje překladové knihy, ale tentokrát se uvedl jako autor rozhovoru s Martinem Hilským, který vyjde v říjnu pod názvem Vykloubený čas. Rozhovor vznikal dlouho, asi čtyři roky, ale připravoval se na něj mnohem déle:

„Profesora Hilského znám skoro celý svůj život, vlastně jsem se na ten rozhovor připravoval od svých dvanácti let, kdy jsem četl jeho doslov (aniž bych samozřejmě věděl, že ho napsal on), na anglistiku jsem šel kvůli němu, učil mě, spolupracoval jsem s ním jako redaktor i překladatel. Přesto mě překvapilo, jak se dokáže rozvášnit nad tématy, u kterých bych to nečekal. Byl to velmi zábavný čas.“

Petr Onufer do Arga zároveň přinesl kontroverzní knihu Mirandy July Na čtyřech, která vyšla před měsícem a už stačila zaznamenat kontroverzní ohlasy mezi muži i ženami.

„Knížka je psaná tak, aby vzbuzovala vášně, a Miranda July je osobnost, která na tom, že vzbuzuje vášně, postavila do jisté míry svoji uměleckou kariéru,“ připomněl Petr Onufer. „Hlavní hrdinka, která je alter egem autorky, je nesmírně protivná. Říká to i překladatelka Michala Marková, která má určitě svým životním postojem k Mirandě July blíž než já. Na stránce dvacet vám leze na nervy, na stránce 40 je to ještě horší a na stránce 200 máte chuť ji proplesknout. Přes to všechno čtenáři knihu neodhodí, ale dočtou, protože je prostě dobře napsaná.“

Jitka Hanušová se s románem finské autorky Iidy Raumy vrátila do svých oblíbených devadesátek. A překlad si užila i proto, že se musela utkat s dialektem města Turku.

„Téma románu Destrukce. Případová studie je dost těžké – je o osobním traumatu, ale i traumatu celého města Turku, které má turbulentní historii,“ říká Jitka Hanušová. „Bývávalo hlavním městem Finska, bylo zasaženo požárem i necitlivým bouráním historických čtvrtí. V Turku se navíc mluví dialektem, který je terčem posměchu zbytku Finska. Hlavní postava se jmenuje pouze A, zažívá šikanu od manipulativní učitelky ve škole, jejíž stopy si nese až do dospělosti.“

Destrukce. Případová studie je hluboce psychologický a citlivý popis dospívání v nepřátelských kulisách je částečně inspirován skutečností a demonstruje schopnost literatury vypovědět pravdu, když všechny ostatní způsoby vyjadřování byly zavrženy jakožto směšné či bláznivé.

Jan Levora přeložil román japonské autorky Akiry Ótani Noc baby jagy. Je to břitký noir thriller, který v roce 2025 přepsal historii: Akira Ótani za něj jako vůbec první japonská autorka získala prestižní britskou cenu Dagger Award za nejlepší překladový kriminální román.

„Akira Ótani je úplně jiná než jiné současné japonské autorky,“ řekl překladatel Jan Levora. „Nápadné je už to, že má mužské křestní jméno. Začala jako scénáristka počítačových her, což se odráží i v jejím současném psaní. Daří se jí udržovat manga estetiku rychlého střídání scén, její psaní připomíná třeba film Kill Bill Quentina Tarantina. V této knize se prolínají dvě roviny: uzavřený mužský svět japonské jakuzy, kde krev stříká a teče proudem a kosti praskají, a něžný vztah mezi dvěma dívkami, z nichž jedna je dcera vůdce klanu a druhá její bodyguardka. Díky sexuální orientaci autorky se často nálepkuje jako LGBT+ kniha, ale není to úplně tak.“

Helen Oyeyemi žije v Praze, ale píše anglicky a její novou knihu Moje nové nové já představila Hana Zahradníková.

„Hrdinka této knihy má jedno tělo, ale sedm identit, na každý den v týdnu jednu, její jméno je Kinga A, B, C, D, E, F a G. Komunikují spolu pomocí deníku, v němž si nechávají zápisy.“

A co Hanu Zahradníkovou na knihách Helen Oyeyemi baví nejvíc? „Fascinuje mě její nonšalantní odmítnutí pravidel. Když ji něco napadne, použije to. Její knihy rozhodně nejsou realistické, takže i když se tato kniha odehrává v Praze, ale není to Praha, ani hlavní hrdinka neodpovídá našim představám o čtyřicetileté polské katoličce. Svoboda toho, co se může stát a jaký může člověk být, je v knize veliká a pro mě je klíčem k této knize slovo hra.“

Vidím, že vás zajímá temnota Illariona Pavljuka je podmanivý bestseller na pomezí žánrů. Mrazivý příběh s kriminální zápletkou a silnou symbolikou, který proniká hluboko pod kůži.

Překladatelka Jiřina Dvořáková o knize řekla: „Ústředním tématem je temnota v člověku a jak ji překonat. Zdaleka ne každý je toho schopen, ale zároveň, když o to člověk hodně usiluje, zvládne to. Nakonec je i o světle a přes ten depresivní název má i pozitivní vyznění.“

Autor působí v ukrajinské armádě, knihu napsal ještě před válkou. Překladatelka Jiřina Dvořáková také vysvětlila, že Illarion Pavljuk pochází z ruskojazyčné části Ukrajiny a píše rusky. Ukrajinsky mluví skvěle, ale v psaném textu si údajně nevěří. Přesto zásadně trvá na tom, aby jeho knihy vycházely jen v ukrajinském překladu.

Petr Fantys přeložil už druhý román Bena Lernera, Přepis, ale tvrdí, že vše, co se o knize řekne, je velmi zavádějící.

„Aktuální román Bena Lernera je formálně velmi precizní, což není pro autora úplně typické. Typické naopak je, že hlavní hrdina – spisovatel – se podobá Benu Lernerovi, protože všichni jeho hrdinové se mu podobají. Jede udělat rozhovor se svým mentorem, který se zase nápadně podobá Alexandru Klugemu, německému filmaři, spisovateli a filozofovi, který letos v březnu zemřel. Celý román se pohybuje na hranici reality a fikce, ze které se vám až točí hlava,“ řekl Petr Fantys.

Další knihy doporučují redaktoři Arga.

Martina Mašínová přinesla zprávu, která potěšila hlavně ženy a fanynky Gillian Anderson: v září vyšlo anglicky pokračování její provokativní knihy Chci, v níž sesbírala sexuální fantazie žen z celého světa, pod názvem Víc.

A co k tomu řekla Martina Mašínová? „Kniha nutí přemýšlet o věcech, za které se stydíme. Je opět o sexuálních fantaziích a na rozdíl od Chci už reflektuje to, že když si v první knize pisatelky přečetly o tom, co ženy chtějí, odvážily se víc, odvážily se zveřejnit své fantazie a přestat se za ně stydět.“

Víc vyjde na jaře příštího roku v překladu Terezy Markové Vláškové, Daniely Orlando a Hany Zahradníkové.

Veronika Chaloupková dokončila s překladatelkou Jarkou Vrbovou trilogii Larse Myttinga o rodu Hekneových v zapadlé osadě Butangen ve 30. a 40. letech 20. století. Na romány Zvon v jezeře a Lovci sobů navazuje Noc zmaru, která celou trilogii uzavírá. „Je to mnohovrstevnatý román, jaké se už moc nepíší, plný norské mystiky, zároveň zasazený do odboje za druhé světové války,“ říká Veronika Chaloupková.

Zároveň také upozornila na novou akvizici nakladatelství Argo, loňského nositele Nobelovy ceny za literaturu Lászlóa Krasznahorkaie. „Prozatím plánujeme dva romány Baron Wenckheim se vrací domů a Herscht 07769. Oba to jsou filozofické, těžké a tíživé romány s prvky absurdna. Složitá je i forma, protože Herscht 07769 je celý napsaný jednou větou. Vyžadují velké soustředění a obrovský ponor, tak jsem sama zvědavá, jak osloví české čtenáře,“ řekla Veronika Chaloupková.

Oldřich Vágner představil další svazky edice Crossover.

Právě vyšla Ekonomie pro obecné blaho od Jeana Tiroleho, francouzského držitele Nobelovy ceny za ekonomii. Autor se v této knize vymaňuje z role akademického ekonoma a věnuje se široké škále oblastí, které aktuálně ovlivňují naše každodenní životy i budoucnost lidstva: klimatické změně, nezaměstnanosti, světovému finančnímu řádu po roce 2008, digitální revoluci, inovaci, právu na soukromí nebo správné rovnováze mezi trhem a regulací. Vysvětluje příčiny řady palčivých společenských problémů, podrobuje kritice převládající ekonomické teorie, vyvrací běžné představy o ekonomii.

Dalším svazkem edice bude Dobrá ekonomie pro zlé časy dalších nobelistů Esther Duflo a Abhijita Banerjeeho. Jejich kniha vychází z nejnovějšího vývoje ekonomického poznání a předkládá řešení problémů, kterým čelí moderní ekonomiky a společnosti na celém světě – zpomalování hospodářského růstu, imigrace, příjmové nerovnosti, změny klimatu, globalizace a technologické nezaměstnanosti. Komplex těchto ekonomických potíží představuje možná největší výzvu naší doby, mnohem větší než cestování do vesmíru nebo další převratný objev v medicíně. Je totiž v sázce naše představa o dobrém životě. Zdroje pro řešení těchto výzev jsou podle autorů k dispozici.

Co doporučil Vítek Penkala? Na jeho stole se objevuje především non-fiction literatura, například soubor Posledních dopisů Rudolfa Margolia, který připravil k vydání jeho syn Ivan jako poctu svému otci, který se v roce 1952 stal obětí justiční vraždy. Předtím strávil téměř rok ve vězení, odkud směl jednou za měsíc napsat své manželce a synovi. Tyto dopisy přinášejí především svědectví o jeho láskyplném vztahu k jeho nebližším, ale v druhém plánu jsou i svědectvím o praktikách tehdejší komunistické moci.

Eseje o systémové korupci v současném výtvarném umění Igora Malijevského S kým by Amélie nechodila vzbudí určitě bouřlivé polemické reakce. Celkem dvanácti čtivými, volně propojenými texty provází vypravěč společně s poněkud záhadnou Amélií. Kapitola Kam zmizel ten sešitek byla v roce 2021 otištěna jako samostatná esej v Salonu Práva a v roce 2022 obdržela zvláštní uznání poroty Ceny Toma Stopparda

Dvě následující knihy zaujmou především ty, co se zajímají o fyziku.

Knobelisty Roberta Penrose se staví proti některým módním proudům v moderní fyzice. Fyzika superhrdinů Jamese Kakaliose osvětluje fyzikální principy na příkladu četných superhrdinů jako je Superman, Spider-Man nebo Ant-Man.

Proust a chobotnice Maryanne Wolfové je zase určen především poučeným rodičům, které zajímá, jak rozvíjet své dítě. Profesorka Wolfová nabízí překvapivě jednoduchý návod: čtením. Srozumitelně také vysvětluje, proč mají děti s dyslexií potíže se čtením a jak z nich udělat přednost.

Tove Janssonovou vydává Argo dlouhodobě a systematicky a po všech Mumincích přišly na řadu dvě knihy, které pro mnohé překvapivě ilustrovala. „Spousta lidí neví, že Tove Janssonová ilustrovala také Hobita. Ten má příští rok 90. výročí od napsání a nám se podařilo získat souhlas Tolkienových dědiců s vydáním této verze,“ uvedl Richard Klíčník. Další knihou, která se chystá k vydání s ilustracemi Tove Janssonové, je Alenka v říši divů za zrcadlem.

Protože má Richard Klíčník na starosti hlavně komiksy, upozornil také na počin ve spolupráci s Pamětí národa, a sice komiks Charta 77. Konec bezčasí. Jako scenáristé se na pěti příbězích podílejí Alice Horáčková, Barbora Šťastná, Tomáš Baldýnský, Jan Blažek a Dalibor Vácha, kteří se spojili s pěti výtvarníky (Richard Fischer, Ján Kurinec, Kateřina Čupová, Teresa Kiene a Maja Chyl), aby zachytili příběhy Pavla Landovského, Dany Němcové, Ladislava Hejdánka, Zdeny Tominové a Jana Hájka.

Na román Psí hvězdy, který se stal předlohou filmu Ridleyho Scotta Vzhlížet ke hvězdám, upozornil Martin Šust, který má v Argu na starosti fantastiku. Vyšel také další román Petera S. Beagla Obávám se, že máte draky. Autor je jednou z nejvýraznějších současných tváří žánru fantasy, jeho Poslední jednorožec vyšel v Argu už třikrát.

Magdalena Moravová vybrala dvě knihy.

Jiří Ulovec opět vydává tentokrát aktualizované vydání svých Zaniklých hradů, zámků a tvrzí v Čechách a tentokrát se věnuje objektům, které byly srovnány se zemí po roce 1948. Abecední přehled doplňují fotografie, půdorysy a plánky zaniklých lokalit. „Je to smutná zpráva o likvidaci kulturního a historického dědictví, která stále pokračuje,“ řekla Magdalena Moravová.

Autobiografická kniha Michela Kpomassiého Afričan v Grónsku se dá číst jako memoáry i antropologické pozorování porovnávající dvě životní zkušenosti, africkou a arktickou. Autorův až pohádkový životní příběh totiž začíná v Togu, bývalé francouzské kolonii, kde spisovatel v 50. letech 20. století vyrůstal, a končí v Upernaviku, daleko na sever od polárního kruhu, na západním pobřeží Grónska, kde se rozhodl žít.

Martin Nodl představil životopis maršála Radeckého od Alana Skeda, který vyjde v rámci Velkého knižního čtvrtku pod názvem Radecký. Velkolepý vítěz a génius. Britský historik napsal vyčerpávající monografii, kterou by si měli přečíst především Pražané, než se pomník tohoto vojevůdce vrátí na Malostranské náměstí. „Osobně doufám, že se to nestane, podotkl Martin Nodl.

Osobnost Adolfa Hitlera stále provokuje ke zkoumání. Heike Görtemakerová učinila jedinečný pokus o analýzu okruhu osob, jež se od 20. let do roku 1945 pohybovaly v Hitlerově bezprostřední blízkosti a zkoumá, jak postoje těchto lidí ovlivňovaly nejen Hitlerův život, ale i veškeré politické a mocenské jednání ve třetí říši.Kniha se jmenuje Hitlerův dvůr. Vnitřní kruh v dobách třetí říše (a poté).

Kniha Jaromíra Mrňky Nebezpečná blízkost není zrovna o příjemném tématu, jak upozornil Martin Nodl. Je totiž pozoruhodným pokusem o analýzu chování a jednání nezanedbatelné části české společnosti v období Protektorátu Čechy a Morava, která se v době okupace dopustila nejrůznějších forem udavačství. Prostřednictvím stovek soudních protokolů autor detailně zkoumá motivace udavačů, jejichž činy ve svých důsledcích dalekosáhle poznamenaly rodinné, sousedské i přátelské vztahy v uzavřeném světě lokálních společenství.

#Moje Argo