Článek
Nejedná se tedy o staré kyvadlové hodiny po pradědečkovi umístěné na chalupě v kuchyni proti dveřím, aby na ně bylo dobře vidět. Ty možná pamatují i mocnáře Františka Josefa I. Asi i proto jim jejich vlastníci v pýše nad touto starožitností neřeknou jinak než pendlovky.
Někomu památka po pradědečkovi může připomenout dokonalý rým českého genia Járy Cimrmana: „Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny.“ V někom pak pradědečkovy pendlovky vyvolají asociace na staré dobré časy, než se světem přehnaly dvě světové války, holocaust, závody ve zbrojení a v současné době ruská agresivní válka vůči Ukrajině.
Hodiny posledního soudu bezesporu vyvolávají jiné a odlišné asociace než starožitné kyvadlové hodiny. Někdo si může vzpomenout na poměrně dávnou událost spojenou s nehodou autobusu kdesi v Jižní Americe, přičemž není podstatné, kdy a v jaké jihoamerické zemi se autobus skutálel ze srázu do hluboké řeky. Podstatná je reakce cestujících z potápějícího se autobusu, když k němu připluli na člunech zachránci. Tonoucí tehdy podávali oknem svoje děti a vnoučata zachráncům se slovy: „Zachraňte naše děti!“
Někomu pak může vytanout na mysl hluboká myšlenka na transparentu jedné z účastnic pražské demonstrace středoškolské iniciativy Fridays for Future z loňského června. Na něm stálo: „Proč bychom se měli učit pro budoucnost, když ti, co oni rozhodují, dělají vše pro to, aby žádná nebyla!“ Tato bezesporu hlubokomyslná myšlenka je již přímo spojena se symbolikou hodin posledního soudu.
Jiný si zase vzpomene na požadavky vysokoškolských aktivit při jejich nedávných stávkách za klima, kdy vysokoškoláci poukazují na to, že vláda podle nich neřeší dostatečně klimatickou krizi a vyzývají vládu, aby vytyčila řešení nepříznivých dopadů klimatického vývoje jako svou prioritu a začala neprodleně realizovat kroky ke snižování emisí skleníkových plynů.
Pokud se však vrátíme k samotným hodinám posledního soudu, původně symbol hodin a jejich memento mori vznikl v roce 1947 jako odezva na riziko vzniku nukleární války. Od roku 2007 pak hodiny berou v potaz i nebezpečí spojené s nepříznivými klimatickými změnami a rizika spojená s vývojem v oblasti biologie a technologií, neboť i ta můžou způsobit lidstvu nevratné až fatální škody.
Umístění ručiček na těchto hodinách je pak dáno rozhodnutím významných fyziků, ekologů a více jak deseti nositelů Nobelových cen. Při svém spuštění byly hodiny posledního soudu nastaveny na 7 minut před půlnocí a následně se pak minutová ručička pohybovala dopředu, nebo dozadu, podle vývoje rizika vzniku celosvětového jaderného konfliktu a po roce 2007 i dle nepříznivé trajektorie vývoje klimatických změn. Nejdále byly nastaveny v roce 1991 po skončení permanentní studené války, a to 17 minut před půlnocí coby symbolu globální zkázy.
Potom vyjma roku 2010, kdy došlo k posunutí hodin 0 jednu minutu zpět, se minutová ručička čím dále více blížila k půlnoci. V roce 2018 se z důvodu neochoty světových vůdců jednat o hrozbách jaderného konfliktu a klimatických změnách hodiny posledního soudu zastavily v čase 2 minuty před půlnocí, tj. jako v nejhorším období studené války. Od tohoto okamžiku již nestačilo nastavování času na minuty a hodiny posledního soudu, tak začaly odpočítávat vteřiny.
V roce 2020 tak byla v důsledku nepříznivého geopolitického vývoje (vypovězení smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního doletu, vyhrocení napětí mezi USA a Iránem) a neschopnosti potlačit nepříznivý klimatický vývoj nastavena vteřinová ručička na 100 vteřin. V roce 2023 se pak hodiny posledního soudu posunuly na pomyslný čas 90 vteřin před půlnocí, a to nejen v důsledku ruské invaze na Ukrajině, ale i jako reakce na pokračující nepříznivý klimatický vývoj, jakož i v důsledku šíření různých dezinformací a konspirací, testování mezikontinentálních raket Severní Koreou, pokračující obohacování uranu Íránem, četné nehody v biologických laboratořích a pokračující šíření covidu-19.
Jeden z cílů tohoto článku, tj. poukázat, že existuje něco jako symbolické hodiny posledního soudu s postupně se zhoršujícím nastavením minutové ručičky, která je čím dále blíže půlnoci, je tak naplněn.
Druhým a v podstatě hlavním cílem je poukázat, že postupné přibližování minutové ručičky k půlnoci coby symbolu světové apokalypsy od roku 2007 zahrnuje i nepříznivý klimatický vývoj a neschopnost politiků účinně a efektivně se dohodnout, co proti tomu udělat. Vyjma tedy roku 2010, kdy při vrácení hodin o jednu minutu byly zohledněny i naděje spojené se shodou na klimatické konferenci v Kodani 2009.
Jinak, zejména pak evropští politici jsou ve vztahu k životnímu prostředí a klimatickým změnám mistři světa v přijímání závazků. Bohužel často nenaplněných či nedostatečně realizovaných, jelikož tyto slavnostně přijímané závazky jsou při konfrontaci jejich dopadů na podnikatelskou sféru buď ignorovány, či překrucovány a uzpůsobovaný potřebám byznysu, nebo se prostě a jednoduše na ně zapomene. Neštěstím především pak pro nastupující generace je, že politici vnímají přijímání nenaplněných závazků tak, že vlastně pro ochranu životního prostředí a v boji proti nepříznivému klimatickému vývoji činí maximum.
Při překroucení a uzpůsobení přijatých závazků pro potřeby byznysu v podmínkách bezbřehého neoliberalismu politici, ale i příslušné úřady vítají vše, co se tváří odborně, aby mohli vyjít vstříc podnikatelskému sektoru. Počínaje rádoby odbornými vědeckými studiemi placenými dotčenými firmami a konče kulatými razítky různých autorizovaných osob. Tyto pseudoodborné studie pak v rámci nekonečného lhaní do vlastní kapsy vytvářejí klamavý dojem, že se jedná o vědecký podložený názor a člověče, vyznej se v tom, kde je vlastně pravda.
Avšak, čí chleba jíš, toho píseň zpívej, platilo již při vytváření rádoby odborných studií hrazených tabákovými firmami, že tedy jako, sorry, kouření nemá vliv na lidské zdraví. Nejnovějším příkladem je postoj Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), který v rozporu, mj. se závěry Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny Světové zdravotnické organizace, v letošním roce opakovaně konstatoval, že se s používáním glyfosátu v zemědělství nepojí žádné „kritické oblasti ohrožení“ pro zdraví lidí, zvířat ani životního prostředí. Osobně se však i po letech nemůžu zbavit podezření, že nadměrné používání postřiku Roundupu, coby běžně zavedeného glyfosátového přípravku při pečlivém boji s pleveli na chodníku a chodníčkách, se mohlo podílet na vzniku rakoviny matky a její následné smrti.
V souvislosti s tím pouze připomínám, že přípravek DDT (používaný triviální název Dichlordifenyltrichlorethan) byl od 2. světové války až do sedmdesátých let minulého století považován za zcela neškodný insekticidní přípravek, který se u nás běžně prodával v drogeriích. Jako zcela neškodný se pak sypal všemožně proti dotěrným mravenců, mouchám a dalšímu obtěžujícímu hmyzu včetně odvšivujícího postřiku přímo na pokožku lidí během 2. světové války.
Dnes je používání DDT ve většině zemí zakázáno a původně tzv. neškodný přípravek je z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat označen jako podezřelý karcinogen toxický při požití a látka způsobující poškození orgánů (včetně reprodukčních) při dlouhém nebo opakovaném použití a z hlediska ochrany životního prostředí jako vysoce toxický pro vodní organismy, přičemž dalším rizikem je rezistence a s ní spojená bioakumulace a nárůst potencionální dávky směrem k samotnému vrcholu potravního řetězce.
V případě herbicidního glyfosátu pak máme na jedné misce vah závěry Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny, která od roku 2015 označuje glyfosáty jako pravděpodobně karcinogenní pro člověka (kategorie 2A), kdežto na druhé misce vah náhled Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, který v témže roce zveřejnil zprávu, že glyfosát není pravděpodobně látkou genotoxickou ani nepředstavuje rakovinotvornou hrozbu pro člověka. Na jedné misce vah tedy máme odborně zjištěné korelace mezi expozicí glyfosátovými přípravky a riziky různých druhů rakoviny, např. lymfatického systému včetně NHL (non-Hodgkinova lymfonu), přičemž metaanalýza publikovaná v roce 2014 identifikovala zvýšené riziko NHL u pracovníků vystavených glyfosátovým přípravkům, a společně s tím na této misce vah je i postupný vznik druhů plevelů rezistentních vůči herbicidním účinkům glyfosátu a na druhé misce vah studie, které nahrávají do karet různým firmám zainteresovaným na výrobě glyfosátu a jeho používání v zemědělství.
Tímto se v rámci klimatického pohledu na hodiny posledního soudu dostáváme k úvodní, pro někoho možná nepochopitelné vsuvce zakončené slovy „Zachraňte naše děti!“, jelikož v rámci rizik spojených s nepříznivou trajektorií vývoje klimatických změn jde právě o naše děti, vnoučata a pravnoučata. Lze považovat za mylné, že zdravý vývoj našich dětí zajistíme mobily, tablety, notebooky či silnými motorkami a že zcela můžeme ignorovat globální růst teplot, jakož i nadměrnou a narůstající spotřebu obnovitelných přírodních zdrojů. To vše se podílí na posunu ručiček směrem k půlnoci. A to vše se případně může podílet na vytvoření „klimatického pekla“ pro budoucí pokolení.
Bohužel pro naše generace je příznačné, že v jednotlivých evropských zemích má sice 60 až 80 % obyvatel obavy z nepříznivého klimatického vývoje, ale pouze 20 % je ochotno osobně něco proti tomu udělat. Prostě po nás potopa. A ta pravděpodobně přijde. Bože, ve jménu našeho pohodlí a blahobytu ochraňuj některé ostrovní a přímořské státy, jakož i veškeré budoucí generace.
Ve vztahu k současnému mementu hodin posledního soudu (v podobě jejich nastavení na 90 vteřin před půlnocí) je tedy nanejvýš žádoucí věnovat pozornost zcela legitimním požadavkům středoškolského hnutí Fridays for Future, jakož i klimatických aktivit vysokoškoláků.
Pro ty, kteří mají názor, že do toho mladí studenti coby představitelé nastupující generace, která s velkou pravděpodobností pocítí na svých bedrech v daleko větší míře dopady nepříznivých klimatických změn, nemají co mluvit, si dovolím jako pamětník ve věku bezmála sedmdesáti let připomenout, že studenti byli v listopadu 1989 v první linii při likvidaci komunistické nadvlády. Prostě odmítali žít v bolševických lžích a dnes nechtějí žít v podmínkách klimatických lží, výmyslů a nečinnosti.
