Článek
Dokážeme se sjednotit k ohromné štědrosti, která překonává hranice možného. Důkazem je například sbírka pro nemocného Martínka, ve které se během pár dnů vybralo přes 150 milionů korun. Ale pokud jde o to, abychom se sebou nenechali „vytírat podlahu“, pokud jde třeba o ceny jídla, zboží a služeb, tak jsme pasivní a všechno si necháme líbit.
O víkendu jsme si zašli po delší době s manželem na pivo v hospodě a dost mě překvapilo, jak se tam neustále lamentovalo nad politikou a drahotou. Štamgasti nadávali na to, jak všechno zdražuje a jak vláda nezvládá boj s inflací. Své argumenty prokládali mocnými loky piva a tvářili se důležitě a odhodlaně. Pak ale dopili poslední sklenici, zaplatili, došourali se domů vyspat kocovinu a hádám, že své odhodlání nechali možná někde pod stolem nebo pivním táckem.
Ano, naštvání a hudrování by nám šlo. Ale ve skutečnosti si necháme vysoké ceny líbit a nic proti tomu neděláme. Nemůže nás pak překvapit, že třeba ceny mobilních tarifů jsou už mnoho let jedny z nejdražších v EU. Třeba podle aktuálního srovnání s Polskem si připlácíme až dvojnásobně.
Všechno je drahé
A mohli bychom pokračovat. Proč je třeba v Česku totožný nábytek IKEA významně dražší než v Polsku? Proč platíme za drahou elektřinu? Proč každý týden vyrážíme do obchodních řetězců, abychom si odvezli plné vozíky potravin, jejichž ceny jsou vyšší než v Německu, Polsku a na Slovensku? Necháme se zlákat slevovými letáky, nakupujeme jako diví a stejně ve výsledku zaplatíme více než lidé v okolních zemích. A to nehledě na bydlení, které je stále cenově velmi nedostupné v porovnání s Evropou.
Vypadá to, že jsme vše akceptovali a nejsme schopni se zmobilizovat, abychom tyto ceny odmítli. S podivnou lhostejností přihlížíme i tomu, jak Andrej Babiš, aktuálně pátý nejbohatší Čech, tepe vládu za to, že nezvládá boj s inflací, ale zároveň tiše tolerujeme, že potravinářské firmy z jeho holdingu měly v loňském roce rekordní zisky a jeho majetek se za rok zvýšil o 62,3 miliard korun. Mnoho lidí mu plánuje dát hlas ve volbách, místo toho, aby mu řekli: „Pane Babiši, rozdělte se s námi, snižte nám ceny potravin!“
A vládní politiky bychom zase mohli tlačit k tomu, aby nezvyšovali daň z nemovitosti, když už nyní jsou ceny bydlení na vrcholu. Nebo aby nezvyšovaly DPH na některé důležité zboží a služby, jako jsou kojenecké vody, pleny nebo třeba vytápění.
Necháme si to líbit
Přitom bychom mohli být aktivnější. Kdyby třeba milion Čechů na jeden den přestal používat mobilní služby, museli by to mobilní operátoři zaznamenat. Nebo kdyby milion lidí vynechal jeden víkendový nákup, obchodníci by to na tržbách museli docela poznat. Nebo bychom o víkendu nejeli na výlet autem a nepotřebovali natankovat nádrž. Určitě by se daly najít i další formy odporu či protestu.
V jednotě a mase je síla, na tom se zřejmě i v těch hospodách shodneme. A ty nadnárodní korporace si přece nemohou myslet, že my, Češi, budeme donekonečna přihlížet tomu, jak se nám smějí do očí a přepočítávají si své pohádkové zisky.
Můžeme se inspirovat třeba ve Francii, kde si místní lidé nechají máloco líbit a stávky jsou tam téměř na denním pořádku.
