Článek
Byla jsem ráda, když vláda přehodnotila přístup k otázce důchodového věku a rozhodla se zpomalit tempo růstu na 1 měsíc za rok. Připadá mi to docela přijatelné, protože i podle toho, co říká Česká demografická společnost, délka dožití poroste přibližně stejným tempem.
Navíc to bude přehlednější systém, který má základní logiku, což se o tom předchozím říct nedalo. Jeden rok to mělo skákat o 2 měsíce, jiný zase zůstat stejné. Jeden měsíc za rok dle nového návrhu je únosný a srozumitelný.
Jsem ale v šoku z toho, že ani nový návrh vůbec nezahrnuje žádný strop. Podle toho, co je nyní plánováno, poroste důchodový věk donekonečna a bez jakéhokoliv omezení. Mladší ročníky narozené třeba v roce 2001 půjdou do důchodu v 68 letech. A děti, které se narodí v letošním roce, mohou počítat s důchodovým věkem 69 let a 11 měsíců. Příští rok narozené děti už dosáhnou na 70 let.
To jsou čísla, která jsou naprosto mimo realitu. Ano, dožíváme se vyššího věku, ale zároveň máme nějaké zdravotní a fyziologické limity. Nedovedu si představit, že lidé budou pracovat po sedmdesátce. Možná jsou výjimky a aktivní senioři, kteří jsou vitální a práci zvládnou. Netýká se to ale většiny naší populace.
Zdraví se zhoršuje už po šedesátce
Musíme si uvědomit, že jsme stále průmyslová země a velká část práce je i dnes fyzická. A není možné, aby vetchý senior, který se musí podpírat hůlkou, chodil do práce, kde něco přenáší či vyrábí. Ani kancelářskou práci, třebaže je jednodušší, není možné dělat do přehnaně vysokého věku. Nejde jen o to, že se naše mentální schopnosti, soustředění i paměť snižují, ale horší se také zrak, sluch, a to nemluvím o tom, že sedět 8 hodin v kanceláři není nic příjemného, zvláště při bolestech zad.
Přitom data hovoří jasně. Zatímco délka dožití se v České republice prodlužuje, délka života ve zdraví už roky stagnuje. První zdravotní problémy začínají lidé pociťovat někdy kolem 60. až 61. roku života, pak už se stav jen zhoršuje. Rok, dva nebo tři se to do důchodu dá ještě vydržet, ale při představě, že v nemoci budu muset pracovat dalších třeba 10 let, se mi zatmívá před očima.
Dokonce i ministerstvo zdravotnictví při hodnocení návrhu důchodové reformy uvedlo, že neomezený růst věku není vhodný. „Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech,“ napsalo ministerstvo v připomínkovém řízení. To už představuje vážný signál.
Strop věku je naprosto nezbytný
Už jednou jsme tady měli experiment s tím, že byl zaveden nekonečný růst důchodového věku. Bylo to za vlády Petra Nečase a ministrem práce a sociálních věcí byl tehdy Jaromír Drábek. A je dobře, že to bylo brzy zrušeno a zavedl se strop na 65 let. Nekonečný růst totiž není vůbec normální, a když se podíváme na situaci ve světě, vždy nějaký strop existuje.
Vláda by se měla ještě jednou zamyslet a zavést jasný strop, například na 68 nebo 69 let. Vyšší důchodový věk už si nedovedu představit. Ano, pokud vymyslíme elixír života jako ve hře Věc Makropulos od Karla Čapka, můžeme se bavit o pozdějším důchodu. Ale do té doby bychom měli zůstat nohama na zemi a respektovat, že naše zdraví a fyzické schopnosti nejsou neomezené.
Anketa
Zdroje k článku
