Článek
Vláda nyní prosazuje navýšení poplatků za veřejnoprávní média a hlavně rozšiřuje počet lidí, kterých se bude povinnost týkat. Doposud platilo, že poplatky musí hradit ten, kdo má televizi, rádio nebo jiné zařízení, které dokáže signály přijímat. Nově ovšem bude platit každý, kdo má i počítač nebo mobilní telefon.
Vzhledem k tomu, že tato dvě zařízení má dnes drtivá většina lidí, stává se z televizního a rozhlasového poplatku obyčejná daň. Stejně jako je třeba daň z přidané hodnoty. Proto bychom měli vážně přemýšlet o tom, že bychom tento v podstatě povinný odvod státu pojmenovali tak, jak se sluší a patří.
Poplatek se platí u něčeho, co chceme využít, ale nikdo nás k tomu nenutí. Třeba poplatek za využití dálnice nebo bezpečnostní schránky na koupališti, kam si ukládáme peněženku. Proto hovoříme o zpoplatněném úseku dálnice nebo o zpoplatněné službě.
Jenže u televizního nebo rozhlasového poplatku je to jiné. Musíme ho platit, i když si Českou televizi nikdy nepustíme a Český rozhlas si nikdy nenaladíme. Musíme ho platit, protože existuje možnost, že si je můžeme pustit na svém mobilu, a tato možnost je zpoplatněna.
Proto nejde o poplatek, ale daň. Vláda by tedy měla schválit přejmenování na televizní a rozhlasovou daň.
Sociální daň chce i Stanjura
Podobné je to v případě sociálního pojištění, které také všichni musíme platit. Pokud máme zaměstnání a výplatu, automaticky se nám tento odvod strhává, a nemáme na výběr. Je ale nesprávné, že tento odvod označujeme jako pojištění.
Pod pojištěním si představuju službu nebo plnění, které se týkají nás samotných. Takže například pojištění domu pro případ, že shoří, nebo pojištění odpovědnosti. Tyto peníze čerpají ti, kteří platí, jde tedy o pojistku nečekaných situací.
Jenže u sociálního pojištění je to jiné, protože tyto vybrané peníze se nám nikde neukládají a míří na výplatu aktuálních důchodů. Je to tak správné, protože máme průběžný důchodový systém a tento princip už tady existuje desítky let. Nejde o pojistku nečekaných situací, ale podobně jako daň z příjmu nebo daň z nemovitosti míří státu a stát tyto peníze hned utrácí. A když zemřeme před důchodem, peníze státu zůstanou. Proto bychom měli místo sociálního pojištění říkat správně sociální daň.
Nejsem první, koho to napadlo, říká to třeba i současný ministr financí Zbyněk Stanjura, který by rád zavedl správný termín: „Nesprávně říkáme sociální pojištění, ale ona je to ve skutečnosti daň. Rovná daň – všichni platí stejným procentem ze svých příjmů. Jsem pro, aby se sociální pojištění přejmenovalo na sociální daň.“ S tímto výrokem já zcela souhlasím.
