Článek
Příběh, který s vámi dnes plánuji sdílet, se odehrál kousek dál za hranicemi Česka, stalo se mi to v Drážďanech. Po dopoledním obcházení památek jsme skončili na kafíčku v kavárně kousek od centra města. Vybrali jsme stůl u prosklené výlohy, donesli jsme si ke stolečku kafe a svačinu a manžel si odskočil na záchod. Já si mezitím sedla a začala jsem jíst.
V tu chvíli ke mně přišel divný muž. Chrlil na mě nesrozumitelná slova a položil na stůl přede mě list papíru s nápisem v angličtině, že potřebuje peníze, protože je hluchý. Byl mi silně nesympatický, ale nechtěla jsem být nepříjemná, tak jsem slušně odmítla. Ještě něco dodával, já znovu odmítla, pak sbalil svůj papír a rychle se vytratil. Byla to vteřina a už byl pryč.
A než se můj muž vrátil ze záchodu, byl bez mobilu. Já si toho všimla teprve, když se zeptal: „Nevíš, kde mám mobil?“ Vím. Ležel na stole. Chlap na něj položil papír, odvedl moji pozornost žádostí o peníze a když jsem mu odmítla nějaké dát, tak nám ukradl alespoň telefon. Díky moc. I když předpokládám, že by nám ho ukradl stejně, i kdybych mu ty peníze dala.
Zřejmě si nás vyhlídl z ulice, do prosklené kavárny bylo dobře vidět, zvlášť k našemu stolečku u výlohy. A nejspíš se specializuje na cizince, když má papír k okrádání připravený v angličtině.
Hlavně zálohovat
Manžel měl mobil napěchovaný pracovními kontakty, a proto mě dost zatrnulo. Naštěstí měl velmi chytré zařízení, jeho mobil mu zálohoval kontakty i data automaticky, a tak přišel „jen“ o telefon, což taky není malá škoda.
Byla jsem naštvaná a smutná. Copak pokaždé, když člověk nechce byt hrubý a neočekává jen to nejhorší, skončí okradený a za hlupáka? Copak i v mizerné kavárně u svačiny si musím dávat pozor a hlídat stůl před sebou? Očividně ano. Většinou neočekávám od lidí to nejhorší a podobná situace se mi nestala poprvé. Ale po každém takovém zážitku ještě méně věřím lidem.
Nesnáším, když se nás jako turisty snaží v zahraničí okrást a zneužít, a stejně tak nesnáším, když se to děje turistům u nás v Česku. Bohužel mám pocit, že jsou takoví šmejdi těžko dohledatelní a volat policii u takto poměrně malých krádeží nikam nevede. Je to jen ztráta drahocenného času na výletě v cizí zemi.
A tak mi nezbývá než věřit, že karma každého z těch prevítů dostihne. A dávat si větší pozor na naše věci a hlavně – zálohovat všechna důležitá data a kontakty. Protože o ně můžeme přijít dokonce i v kavárně.
