Článek
Prožívala jsem sbírku peněz na malého Martínka a byla jsem dojatá, jak Češi dokázali v rekordním čase sesbírat více než 150 milionů korun. Zároveň jsem ale pociťovala velké zoufalství nad tím, jak podivně funguje proplácení zdravotní péče. Proč se musíme skládat na nemocné děti, když lidé, kteří jdou svému onemocnění naproti, mají všechno hrazené?
Chápu, že musí existovat jasná pravidla toho, jaké léky je možné proplácet a do čeho mají zdravotní pojišťovny dávat peníze. Ale nedokážu pochopit, proč pojišťovny v některých případech odmítají hradit léčby, u kterých podle lékařů existuje naděje, že by mohly fungovat? Vždyť kolik případů zamítnutí úhrady jsme v posledních letech viděli?
Nejde jen o Martínka. Například v roce 2019 odmítla pojišťovna zaplatit léčbu Štěpánce s rakovinou prsu. Podobný případ ze stejného roku se týkal paní Eleny. A roku 2017 nechtěla pojišťovna proplatit léčbu Davidovi s rakovinou ledvin. A co třeba aktuální případ 14leté Míši, která trpí stejnou nemocí jako Martínek? I tady pojišťovna nemá zájem léčbu platit.
Jiní nárok mají?
Když se vedle všech podobných životních osudů podívám na lidi, kteří dobrovolně hazardují se svým zdravím, onemocní a s úhradou léčby nemají potíže, co si o tom mám myslet? Proč se hradí léčba třeba všem kuřákům, když je jasně prokázáno, že kouření škodí zdraví?
Podle odborných odhadů tvoří roční náklady státu na léčbu nemocí spojených s kouřením 40 až 80 miliard korun. Starší odhady Ministerstva zdravotnictví z roku 2011 pak uvádějí skromnější výdaje na léčbu kuřáků 6 miliard korun. I kdybychom se nakonec pohybovali v těch nižších hladinách, jde o miliardy korun, které zdravotní pojišťovny bez váhání zaplatí a nikdo se nad tím nepozastaví.
A co třeba případy náročné léčby lidí, kteří v době pandemie popírali existenci covidu a odmítali se očkovat, přestože to vláda doporučovala a konstatovala, že očkování je prevencí před těžkým průběhem a hospitalizací? Když se novináři snažili vyčíslit, kolik stojí léčba lidí s těžkým průběhem na přístrojích, nemocnice hovořily o výdajích na jednoho pacienta v řádu jednoho milionu až několika jednotek milionů korun. VZP pak vyčíslila, že týdenní péče o pacienta na mimotělním oběhu vyšla na 696 tisíc korun.
Rozhodně neříkám, že vážné onemocnění covidem si lidé způsobili sami, a věřím, že většina lidí rozhodně toho prevíta chytit nechtěla. Ale pak tady máme příklady lidí, kteří odmítali očkování, a potom skončili na přístrojích s těžkým covidem. Mezi ně patří i herec Miroslav Etzler, který svého rozhodnutí sám později litoval.
Léčbu mají dostat všichni
A co další lidé, kteří si různě poškozují zdraví? Co lidé, kteří se nepřipoutají v autě nebo řídí opilí? Co lidé, kteří si po infarktu zapálí cigaretu nebo dají tučné vepřové koleno, přestože jim to lékař zakázal? Nikdo nepochybujeme o tom, že všichni lidé, kteří potřebují pomoc, mají mít nárok na bezplatnou léčbu. Do takové situace se může dostat kdokoliv, ať už svou vinou, či nikoliv.
Ale ať mi nikdo neříká, že se potom musíme zamýšlet nad tím, jestli nemocné děti a lidé s rakovinou nebo jinými vážnými nemocemi mají nárok na proplacení své drahé léčby. Jsem přesvědčená, že peníze by vždy měli dostat všichni lidé, kteří si platí zdravotní pojištění.
