Článek
Letošní sezóna chřipky, vracející se rýmy a ostatních respiračních onemocnění bude zřejmě opět okořeněná i covidem. V naší společnosti už zdomácněl a stalo se z něj sezónní onemocnění, jak uvedl epidemiolog Roman Prymula v rozhovoru pro TN.cz. Varuje, že jsme si na něj v Česku zvykli a když jsme covid pozitivní, nechává nás to už chladnými. Což je chyba, protože naše imunita je sice na covid už více zvyklá a s novými mutacemi si umí lépe poradit, navíc onemocnění nemívají tak vážné průběhy, ale i přesto není dobré ho brát na lehkou váhu. Virus může mít stále nebezpečné následky.
Všichni se asi shodneme, že není dobré zbytečně onemocnět, ať už je to chřipka, nebo covid. Řada lidí ale vesele své choroby roznáší a je jim jedno, jestli někoho nakazí. Hrozně nerada jezdím na podzim a v zimně městkou dopravou, a pokaždé, když vedle mě začne někdo kašlat do prostoru, cítím se hrozně nepříjemně a snažím se co nejvíc vzdálit. Stejně tak nesnáším, když lidé chrchlají ve společných kancelářích, restauracích nebo v jídelnách, kde s nimi obědvá dalších padesát lidí v jedné místnosti.
Přeju si, aby to letos bylo jinak aby si lidi vzpomněli na doby, kdy jsme téměř všichni pečlivě chránili své zdraví a nebylo jim jedno, že mohou někoho nakazit a ohrozit jeho zdraví. Prosím, když jste nemocní, zůstaňte doma.
Zůstaňte doma
Chápu, že někdy zůstat s nemocí doma je obtížné. Mám pochopení pro maminku samoživitelku, která musí opravdu nutně do práce na směnu, aby měla peníze pro svoje děti. Mám pochopení pro starého pána, který chrchlá v metru, protože je zrovna na cestě k lékaři anebo si jde nakoupit, protože žije sám a nemá, jak jinak si to zařídit. Anebo pro lidi, kteří jsou v náročné životní situaci, vychází tak tak z penězi a krácení mzdy za nemocenskou je pro ně katastrofa. Tihle lidi nutně potřebují nezůstat doma.
Co mě ale vytáčí, jsou lidé, kteří se chovají vyloženě jako neohleduplní sobci. Kolegyně, která vyrazí do práce klidně s angínou, přestože jí zaměstnavatel umožňuje vzít si ze zdravotních důvodů home office. Ona ale nechce, protože je společenská, není ráda sama doma, a navíc by musela zrušit nákupy s kámoškou po práci. Takže ráno spolkne antibiotika, vyrazí do práce, v tramvaji prská třičtvrtě hodiny a pak přijde do práce a obrazí pět kanclů, aby pozdravila všechny kamarádky. Na všechna jednaní jde samozřejmě osobně a po práci se o bacily ochotně podělí s kámoškou i s lidmi v obchodě. Takové chování mě opravdu vytáčí.
Anebo zaměstnavatel, který nebere ohledy. Ví, že má zaměstnance nemocné, ale přesto je nutí chodit do práce, protože se asi zboří svět, když svoji práci udělají o týden později, až se vyleží. Ideální je to ve sdílených kanclech, kde přijde jedna nemocná kolegyně a do týdne je nemocných všech pět. Anebo celý open space. A pak se kašle všichni zbavují půl roku, protože si ho neustále vyměňují mezi sebou.
Aspoň tu roušku
A tak znova prosím, nebuďte sobci. Berte ohledy na druhé. Když vám není dobře a jste nemocní, udělejte všechno proto, abyste nenakazili někoho dalšího.
Když už musíte jít ven „nachcípaní“ a s kašlem, snažte se aspoň kýchat do rukávu nebo kapesníku a nikdy neprskat volně do prostoru, kde jsou ve vaší blízkosti i druzí lidé. Ale nejlépe – vezměte si rousku. Všichni ji po covidu doma máme a měla by být při respiračních onemocněních standardem.
