Článek
Dříve reprezentovali ANO a lídr Andrej Babiš se s nimi fotil na billboardy nebo je vychvaloval. Pak ale z různých důvodů odešli, často kvůli názorovým neshodám, a dnes se k nim ANO nehlásí. Seznam těchto osobností už je docela dlouhý, takže jen namátkou: Pavel Telička, Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Ivan Pilný, Martin Stropnický, Ivo Vondrák, Adriana Krnáčová a další.
Tito lidé během kariéry v ANO dosáhli na vysoké politické funkce, ale postupně se se svým domovským hnutím rozkmotřili a buď se stáhli do ústraní nebo hnutí přímo opustili.
Naposledy se k nim přidala Věra Jourová, která se jako eurokomisařka stala jednou z nejmocnějších žen Evropy. Už delší dobu se ukazovalo, že hnutí ANO a Věra Jourová mají určité neslučitelné pohledy nejen na politiku, ale i směřování Česka a Evropské unie. Potíž byla zřejmě i v tom, že lídr hnutí Andrej Babiš byl prošetřován evropskými institucemi kvůli evropským dotacím, a právě Jourová tyto instituce reprezentovala.
S tím, jak počet odcházejících osobností ANO narůstá, se stále více vynořuje otázka, proč tomu tak je. Existuje v hnutí nějaká názorová pluralita? Nebo je nutné zastávat výhradně názory reprezentované Andrejem Babišem a patřičně je upravovat podle toho, co vychází z průzkumů veřejného mínění, nálad na sociálních sítích nebo podle toho, co se zrovna politicky hodí? Těžko říct.
Čekání na dobrou funkci
V poslední době mám pocit, že v ANO už zůstávají jen lidé, kteří jsou názorově flexibilní a jejich hlavním důvodem pro setrvávání v tomto hnutí je vidina dobře placené politické kariéry. Loajalita k Andreji Babišovi je základ, který pak vede k vysoké politické funkci nebo slušné politické trafice.
Třeba bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch získal prestižní post velvyslance ve Finsku. Karel Havlíček se v minulé vládě stal dokonce dvojnásobným ministrem. Klára Dostálová byla protlačena do Evropského parlamentu, přestože ani obstojně neovládá jazyky a na tu funkci se úplně nehodí. A naposledy Aleš Juchelka povýšil z řadového poslance na místopředsedu Poslanecké sněmovny, což je také prestižní a dobře placený post.
Samozřejmě bychom podobných příkladů našli více. Zkrátka to vypadá, jako by se z ANO stala čekárna na trafiku. Čím delší přikyvování, tím větší naděje. Nebo to jen chybně vnímám?
