Článek
No jo, bylo by moc hezké jít si pro radu a útěchu ke své laskavé a moudré babičce. Ale co když máte zrovna vy babičku, jejíž rady vás dovedou leda tak do pekel? Říkám to s nadsázkou. Ale ve svém okolí bohužel takové babičky vidím. Třeba mou vlastní, do určité míry.
Mou babičku doopravdy nezajímá, jestli jsem spokojená a šťastná. Je pro ni důležité hlavně to, jestli mám peníze, stabilní život a nepřidělávám jí starosti. Její rady, stejně jako rady mého dědy, zní: „Dělej stabilní práci, kde máš hlavně spoustu peněz. A je jedno, jestli ti ničí zdraví anebo jestli tě baví a naplňuje, na radost a péči o zdraví máš čas až po práci. A hlavně nebuď moc vidět, nedělej nic nestandardního, protože co by si o tom řekli lidi? A nestav se za sebe a neodporuj starším chlapům, je v pořádku, když se k tobě starší muži chovají hnusně a ponižují tě, protože na to mají právo. Jsou na světě déle než ty a všechno ví lépe, ty jsi jenom nezkušená žena.“
Když jsem opustila dobře placenou stabilní práci, která mě ale mírou stresu dovedla ke zdravotním problémům a úplnému vyčerpání, místo podpory a pochopení jsem slízla nevoli a výčitky. „Proč jsi odešla, když to byla tak skvěle placená práce? A co teď jako hodláš dělat? No snad nebudeš dělat novinářku? Taková podřadná práce, všichni novináři jsou blbci!“
Ráda bych měla laskavou babičku
Takže já se radit k babičce nechodím. Své problémy řeším s jinými lidmi, občas hledám rady v knížkách a babičce oznámím jen výsledek, když dojdu k nějakému rozhodnutí a mám už načerpanou energii na její výčitky.
Jsou dny, kdy je mi to hodně líto, a povzdechy v úvodu se mě dotýkají. Zajímají mě zkušenosti a prožitky lidí starších, než jsem já. Ráda bych měla laskavou moudrou babičku, ke které bych si mohla přijít pro radu. Vidím ale, že rady od té mé by vedly k tomu, že bych sice měla hodně peněz a nikomu bych nepřidělávala starosti, ale rozhodně bych neměla zdravý a spokojený život.
Také vidím babičky, které jsou v exekuci a ze své rodiny tahají peníze vydíráním. A jiné, které přestaly žít svůj život, cestovat, sbírat zážitky a koníčky. Přestaly být aktivní a jen se zavřely doma a čekají, až je někdo přijde navštívit. Každý telefonát nebo návštěvu své rodiny pak začínají výčitkou: „No, to je dost, že jste taky přišli! Už ani nevím, jak vypadáte!“
A taky, díkybohu, kolem sebe vidím úžasné milující babičky, které s láskou a pochopením předávají své zkušenosti a pomáhají, když se jejich blízcí potřebují poradit. Babičky, ke kterým jejich blízcí jezdí moc rádi, váží si jich, rádi s nimi tráví čas a mají hezký vztah.
Takže je fajn nezobecňovat a neházet všechny do jednoho pytle. Nikdy nevíte, jakou babičku má doma ten, kdo hledá odpovědi v knihách.
