Článek
Hned na úvod článku říkám, že nejsem hloupá a uvědomuji si význam zahraničních cest. Je nutné udržovat diplomatické vztahy, abychom je mohli v případě potřeby využívat, třeba při katastrofách nebo při vyjednávání v EU. Je dobré navazovat obchodní dohody, získávat příležitosti pro export našich firem.
V současné době mi určitě dává smysl, aby premiér, ministři i třeba poslanci jezdili po zemích EU, případně do USA, protože ty nás, ať chceme či ne, ovlivňují nejvíce. Chápu i to, že byla delegace v Tchajwanu, protože ten je klíčový ve výrobě počítačových čipů, které dnes najdeme všude – od auta, mobilu až po ledničku.
Ale proč Afrika a hned na osm dnů? Jak strategická a výhodná je pro nás návštěva afrických zemí, zvláště v době, kdy je na domácí půdě k řešení mnohem více závažnějších problémů? Stále nás trápí vysoká inflace, hrozí skokové zvýšení cen za elektřinu v příštím roce, mladé rodiny stále nemají dobré podmínky pro získání bydlení a není dostatek školek.
Premiér ve svých vyjádřeních zlehčuje trápení, která řeší běžní lidé. A nejde jen o zmíněné energie, ale třeba i o to, jak chystané změny v konsolidačním balíčku a zvyšování daní dopadne na život běžných rodin a malých firem. Jak těmto všem pomůže, že bude premiér s obrovskou delegací řešit africké dění? Zřejmě nijak, prostě si všichni nakonec pomůžeme sami.
Nechápu, co tím získáme
Opravdu máme v napjatém rozpočtu peníze na takto nákladné cesty? Schválně jsem se podívala na program této cesty a na to, co se bude řešit. Zahájení podnikatelského fóra, zahájení obchodního fóra, návštěva muzea vody, návštěva galerie, návštěva univerzity, návštěva nemocnice, recepce k výročí založení Československa. A samozřejmě jednání s představiteli státu – hlavní témata budou rozvoj dopravy, zdravotnictví, těžba surovin, biodiverzita, ekonomická spolupráce nebo stavba energetické sítě.
Takže jestli to chápu správně – dopravu a zdravotnictví i technologické oblasti máme lepší, takže jim předáme know-how: „České firmy jsou zde připraveny sdílet své zkušenosti v oblasti těžby a zpracování nerostných surovin.“ A také: „Důležitými tématy jednání budou ekonomický a bezpečnostní rozvoj Ghany.“ Vypadá to, že budeme řešit rozvoj tamních zemí.
Přinese to něco nám, Čechům? Ano, možná pár firem získá zakázky, ale je taková cesta opodstatněná? Proč se tam neřeší třeba ohromná migrace, která zřejmě nastane kvůli klimatickým změnám? Proč se neřeší více ochrana dětí a lidských práv? Proč se třeba v Etiopii nezaměří na hrozící občanskou válku? A dostaneme od nich nějaké nerostné suroviny, když jim poradíme, jak je těžit?
Ano, možná mi něco uniká, ale já smysl takové cesty nevidím. Anebo mi ji vláda nedokázala srozumitelně vysvětlit. Možná mi v tom pomůžete a trochu mi to vysvětlíte, takže změním názor. Ale nyní jsem skeptická.
Zůstává jen u slibů
A pokud jde o ty obchodní příležitosti, tomu už také nějak moc nevěřím. Politici se vždycky chlubí tím, co všechno domluvili, ale často většina zůstane jen na papíře. Vždyť stačí se podívat na slibovaných 230 miliard korun z Číny, které ohlašoval Miloš Zeman a ze kterých jsme nakonec viděli jen drobné. A co třeba ten slavný tchajwanský dar, pět linek na výrobu ochranných pomůcek? Nakonec máme jen jednu linku a i ta už je nám k ničemu, protože nic nevyrábí. A tak by se dalo pokračovat.
Ať si premiér Fiala klidně do Afriky létá, ale až v době, kdy na tom budeme ekonomicky lépe a v Česku se až tři miliony lidí nebudou nacházet na hranici chudoby. Možná by měl premiér spíše více cestovat do krajů a řešit věci, které dopadají více na naše životy. S africkými představiteli si nyní mohl dát třeba videohovor, mohl nějaké věci předjednat. A pak, až bude lépe, se tam mohlo zaletět vše dořešit. Anebo také mohli afričtí představitelé přiletět k nám.
