Článek
Když mi maminky v okolí vyprávějí příhody ze svých dnů nebo sama zažívám s dětmi náročnější situace, často mě napadá, že role rodičů a jejich zodpovědnost není vůbec snadná. Naopak, rodičovství považuju za jednu z největších výzev v životě. Hodně situací s dětmi může být zkouška nervů, zvlášť pokud rodičům záleží na tom, aby dali dětem do života hlavně to dobré.
Nelze vzít zpět
Jak náročné jsou chvíle, když dítěti vyskočí večer teplota nad 41 stupňů a nedaří se ji srazit, když vyběhne na prolézačku a po hlavě se zřítí, když ho dlouhé týdny trápí koliky bříška. Když polonahé běhá po bytě a nechce se nechat obléct, přestože už za hodinu mají sedět v čekárně u lékaře na důležité prohlídce. Když se budí každou noc po dlouhé měsíce co dvě hodiny na jídlo. Když se maminka snaží malého nakrmit, ale ratolest má už po dvou minutách roupy a jídlo létá víc vzduchem než do pusy. Když počítají každou korunu kvůli jedné chybějící výplatě. Když dítě nastavuje rodičům zrcadlo a nutí je řešit problémy v rodině nebo vlastní duši, které vylezly na povrch až s jeho příchodem.
Některé dny s dětmi jsou super, naplňující a všechno jde hladce, jiné jsou sakra náročné. Pečovat o ty malé bytosti, dávat lásku a zodpovědně vychovávat 24/7 není jednoduché.
Navíc rodičovství je snad jediné rozhodnutí v životě, které nelze vzít zpět. Rozvést se, prodat byt nebo zavřít firmu můžeme, ale maminkou nebo tatínkem se staneme na celý život. A nemůžeme si od toho vzít dovolenou. (Hádám, že i když je dítě na táboře nebo u prarodičů, rodiče jsou stejně půlkou mozku v pohotovostním režimu, kdyby se náhodou něco stalo.)
Každé je jiné
Proto mě překvapuje, když vidím pohrdavé komentáře, které rodiče, zejména maminky, shazují a ponižují. Nebo je vytlačují na okraj společnosti, hlavně pryč od lidí, protože „matky s dětmi patří domů, dokud se děti nenaučí chovat“.
Když slyším nevyžádané rady, jak má maminka své dítě vychovávat, protože „mně to tak fungovalo, takže tobě musí také, a jsi hloupá a neschopná, že si s tím neporadíš“. Stačí si přece na půlhodinu sednout na hřiště a pozorovat děti, a hned je vidět, že každé je úplně jiné. Stejně jako každá rodina má svou jedinečnou historii, fungování, možnosti, hodnoty a zázemí. A o tom lidé zvenku neví vůbec nic.
Pro mě jsou ti rodiče, kteří své děti vychovávají s maximální péčí a zodpovědností, obdivuhodní. A místo urážek, odsuzování nebo nevyžádaných rad si zaslouží podporu, laskavost a pochopení.
