Článek
Stát nabízí mnoho příležitostí, jak si finančně přilepšit, od různých funkcí přes dotace až po sociální dávky. Když má někdo dostatek šikovnosti, užitečných kontaktů nebo vypočítavosti, může se dostat k solidnímu přivýdělku.
Obecně na tom nevidím nic moc špatného. Zkrátka pokud zákony něco nezakazují a je to možné, proč by toho lidé neměli využívat? Když stát něco nabízí a je to výhodné, dává smysl se k tomu hlásit, jinak by se to dalo považovat až za nerozumné.
Nemám ale ráda situace, kdy touha po penězích překračuje únosnou mez a přiměřené morální hranice. Také se mi nelíbí, když někdo ohýbá zákon na samotnou hranici přijatelnosti a legálnosti, nebo ji v horším případě dokonce překračuje a spoléhá na to, že to nikdo neodhalí. Takové čerpání státních a veřejných peněz je ostudné a jako společnost bychom ho neměli tolerovat.
Tady uvádím několik příkladů, kdy už čerpání veřejných peněz nebo dalších výhod překračuje nebo v minulosti překračovalo mou hranici tolerance:
Marek Hilšer a jeho hnutí
Toto je čerstvý příklad ohýbání zákona na samou hranici přijatelnosti. Senátor Marek Hilšer na své hnutí, jehož je sám členem, čerpá každý rok 900 tisíc Kč na svůj vlastní mandát. Formálně je to v pořádku, ale jsem přesvědčená, že by neměl dostávat další peníze, když za funkci senátora pobírá normální plat.
Vratislav Mynář a jeho hradní aktivity
Příkladů, kdy bývalý prezidentův kancléř Vratislav Mynář překonal pomyslnou hranici, je možné najít hned několik. Od toho, že si nechával hradním kamionem dovážet stromy do svého areálu v Osvětimanech, přes lovení zvěřinových trofejí v Lánské oboře za miliony korun, až po to, že si za podivných okolností vypůjčil stan ke svému lyžařskému vleku.
Andrej Babiš a jeho Čapí hnízdo
U tohoto případu nechci zacházet do podrobností, protože se o něm napsaly už tisíce stránek a článků. Ať už nakonec bude rozhodnutí soudu o oprávněnosti dotace jakékoliv, zkrátka mi připadá, že tady měl Andrej Babiš brzdit. Když je někdo miliardář a vlastní jednu z největších firem v Česku, neměl by na hotelový areál žádat o dotaci 50 milionů Kč, která je určená pro malé a střední firmy. I kdyby bylo vše legální a formálně správně, z morálního hlediska mi to nedává žádný smysl a spíše za tím vidím snahu získat od státu maximum za každou cenu.
Miloslav Ransdorf a jeho eurodiety
Když působil jako europoslanec, čelil dnes už zesnulý Miloslav Ransdorf kritice, že čerpá denní poslanecké náhrady za účast na plenárním zasedání, přestože se jich reálně neúčastnil. Reportéři nizozemské televize ho přistihli, jak se zapsal na prezenční listinu, čímž získal 300 euro za účast na jednání, a po pár minutách odešel pryč.
Politici a více funkcí
Tady by se dalo najít mnoho příkladů nadměrného čerpání. Třeba Mikuláš Bek nyní čelí kritice za to, že nad rámec své ministerské funkce čerpá také senátorské náhrady, přestože se jednání Senátu neúčastní. Zkrátka si myslím, že pokud má politik dvě a více funkcí, měl by pobírat jen jeden plat a s tím související výhody. V opačném případě nejde o nic jiného než snahu vyčerpat ze státního rozpočtu co nejvíce peněz. Jsem také zastáncem toho, aby nebylo možné vykonávat funkci ministra a poslance nebo senátora zároveň, měl by být spíše zaveden klouzavý mandát.
Podnikatelé s paušální daní a příspěvek na bydlení
Když má někdo zřízenou paušální daň a získává z podnikání milionové roční příjmy, stejně může dosáhnout na sociální příspěvek na bydlení. V tomto případě jde sice o nedomyšlený přístup státu, takže se to dá vyřešit nějakou legislativní změnou. Já osobně si ale myslím, že každý, kdo vydělává ohromné částky a zároveň čerpá tento příspěvek, překračuje morální hranici toho, co je únosné.
Asi se nic nezmění
Podobných příkladů, kdy se někdo přisaje na státní cecík, je samozřejmě mnoho, a považuji za zbytečné uvádět další. Protože každý si může k jednotlivým popsaným situacím a kategoriím doplnit další lidi, kteří dělají něco podobného a čerpají peníze a výhody, na které by spíše neměli mít nárok.
Nedomnívám se, že by můj článek něco zásadního změnil. Ale možná si ho přečte někdo, kdo od státu čerpá více, než potřebuje, a možná se nad tím zamyslí a některý státní cecík opustí. Jen se obávám, že se k němu okamžitě přisaje někdo jiný.
Zdroje:
