Kancelář a souboj o termostat

Bitva, která se odehrává v každé kanceláři. Nevidíme ji, ale rozhodně ji všichni cítíme – válka o teplotu v kanceláři. Větší různorodost už u nás být nemůže. Ledovky, teplomilky, i na oko salámistky.

Tato skupina se cítí nejlépe, když je teplota v kanceláři pod 20 °C.V jejich očích je v kanceláři ideální klima, jen když ostatní už modrají a klepou zimu. Jejich dress code je krátký rukáv a sako nosí až do doby, kdy ostatní (například já) dávno odhazujeme softshelovou bundu, kterou měníme za zimní kabát.

Další skupinou jsou teplomilky, k nim se hrdě řadím i já. Po víkendu, kdy je v rámci úspor firmy stažené topení, lehce trpím. Součástí mého pracovního outfitu od podzimu do jara je pléd. Slabší na podzim, velký a těžký na zimu. V zimě můžeme v kanceláři udělat módní přehlídku plédů, přehozů a ponč. Různě barevných variant se u nás najde požehnaně, přece jen naše skupina převažuje.

Tito kolegové se snaží o mírové řešení, protože sami jsou schopni pracovat v jakýchkoliv teplotních podmínkách. Občas vezmou lehký svetřík, ale nedělají si starosti, pokud je trochu chladněji. Když teplota vzroste, otevřou si okno nebo si koupí studený nápoj.

A pak je tu ještě temná strana této války, mezi námi jsou i falešní salámisti. Co mají společné? Tváří se, že je jim jedno, kolik je v kanceláři stupňů. Podle toho, jestli to jsou ledovky nebo teplomilky, při prví příležitosti příležitosti stáhnou/zvednou radiátor, přenastaví termostat u ventilace nebo otevřou/zavřou okna.

A pak je tu šéfová, který má poslední slovo. Tváří se sice, že nízká teplota je jí příjemná, ale potom sedí ve své uzavřené kanceláři v bundě. Z její strany jde jen o kalkul. Vypnutým topením v ředitelně i zasedačce nám jde příkladem – šetří. Její slovo má sice největší váhu, ale je to odraz hospodaření firmy, ne komfortu zaměstnanců.

V této válce není jasného vítěze, jen nespočet diskuzí a pravidelných změn teploty. Koneckonců, snad jediný způsob, jak se na tom všem dohodnout, je pořídit všem deku s ventilátorem!