Článek
Naše cesta dnes povede až do daleké Indie do regionu zvaného Punjab. Druhým největším městem tohoto regionu je Amritsar, kde se nachází jedna z největších indických pamětihodností, takzvaný Zlatý chrám. Jde o nejdůležitější svatyni sikhského náboženství a centrum víry. Přestože bychom podle názvu hádali, že se jedná pouze o jedinou budovu, opak je ale pravdou.
Zlatý chrám je rozsáhlý komplex budov v centru města, v jehož středu se nachází velká vodní nádrž. A právě v této vodní nádrží najdeme malý ostrůvek, na němž se tyčí Harimandir, hlavní stavba celého komplexu. Jde o chrám pokrytý měděnými plechy, které jsou pozlacené. Pokud jde o obsah zlata, tak se odhaduje, že ho tu najdeme několik tun.
Součástí komplexu je pak i ohromná hala zvaná Langar, které je největší komunitní jídelnou na světě. Její kapacita je ohromná a každý den obslouží kolem 100 tisíc lidí. Pokud se ve městě koná nějaká slavnost, nebo pokud Indové slaví nějaký svátek, počet lidí se výrazně zvyšuje. Langar ale není jen obyčejná jídelna.
Ženy hrají v jídelně hlavní roli. Právě díky nim tu denně vznikají desítky tisíc pokrmů. Děti pak mají úlohu roznášení připravených pokrmů. Nejde ale jen o samotné jídlo. V Langaru se příchozí naučí i správně stolovat, zjistí, jaká je etiketa správného sezení a jak se v takové komunitní jídelně mají chovat. Všichni, kdo tu pracují, jsou navíc dobrovolníci, kteří připravují stoly, vaří, uklízí a umývají nádobí bez nároku na mzdu.
Zajímavé je, že přestože se Langar nachází v srdci nejposvátnějšího sikhského místa, vstup do této jídelny není nikomu zapovězen. Vítán je každý bez ohledu na vyznání. Najíst se tu tak mohou i turisté, kteří náhodou procházejí kolem. Servíruji se zde jednoduché pokrmy, většinou pečené pšeničné placky. Vzhledem k tomu, že se tu za jídlo neplatí, má Langar sloužit jako místo pro chudé. Zavítat sem mohou ale i lidé z vyšších vrstev.
Komunitní jídelna je součástí Zlatého chrámu
Při největším náporu dokáže kuchyně obsloužit až 200 tisíc lidí denně, což je pro nás naprosto nepředstavitelné číslo. Za vším stojí ale pracovitost místních dobrovolníků a také mecenášství majetných rodin. Každý týden se totiž financování Langaru ujme jedna rodina, případně více rodin. Náklady na provoz takové jídelny však nejsou jen symbolické. Vezměme například v potaz množství spotřebovaných surovin.
Dle statistik se každý den v Langaru spotřebuje přes 6 tun pšeničné mouky, více než tuna obilovin, přes půl tuny rýže, 5 tisíc litrů mléka, přes půl tuny cukru a v neposlední řadě i přes 300 kilogramů čistého přepuštěného másla zvaného ghí. Náklady na provoz takové kuchyně musí být velmi vysoké a od rodin, které ji financují, je jejich spolúčast velmi velkorysá.
Zpracováno na základě:
