Článek
Když se vypravíme do okresu Příbram, konkrétně do blízkosti města Dobříš, můžeme tam objevit samotu, která se nazývá Trnová. Dnes je to zpustlá oblast, dříve tam však býval rozsáhlý hospodářský dvůr. V roce 1981 se to ale všechno zvrhlo. A v ohrožení byly životy nás všech.
Psal se červenec 1981 a vypadalo to, že se zvířaty v Trnové není něco v pořádku. Zejména slepice totiž začala hynout ve velkém. Veterináři ale konstatovali, že se jedná o zcela běžné virové onemocnění, na které postačí antibiotika. A tak se dál věc neřešila. Teprve při zkoumání uhynulých živočichů bylo zjištěno, že už pouhá vejce slepic obsahovala mnohem více rtuti, než je povolený limit. A to konkrétně 1400krát. Takové množství rtuti by mohlo způsobit vážně zdravotní komplikace dospělému jedinci, malé dítě by mohlo i zabít.
Průčelí statku v Trnové
Veterináři obrazně řečeno zaspali už v počátku, mnoho flexibility však neprojevili ani v momentě, kdy takto závažný stav věci zjistili. Zvýšený obsah rtuti zjistili až na konci srpna, a i přes alarmující zjištění jim trvalo více než dva týdny, než do Trnové někoho vůbec poslali. Nebyla vydána žádná okamžitá nařízení a vejce i maso ze zvířat se soustavně dostávalo do prodeje. A pro názornost je třeba uvést, že se nejednalo o žádnou malou farmu. Z Trnové proudilo do prodeje denně kolem 65 tisíc vajec. Vejce se tak ještě před uzavřením farmy dostala doslova do každého koutu Československa.
Když pak ve zmatečném vyšetřování zavládl alespoň trochu pořádek, byly vejce po uzavření Trnové okamžitě staženy z prodeje. V té době už jich ale lidé v obchodech nakoupili velké množství. Dnes by se s největší pravděpodobností postupovalo tak, že by skrze komunikační kanály, zejména pak prostřednictvím televizního vysílání, byli takoví lidé vyzvání, aby zakoupené potraviny nekonzumovali.
Jenže tenkrát veřejnost nikdo neinformoval. Úřadům tak nešlo o to, aby se lidé neotrávili, ale zejména o to, aby se jim celý problém podařilo ututlat. Báli se totiž toho, že by celý skandál mohl být využit jako protikomunistická propaganda. Dokonce se uvažovalo o tom, že se dočasně zvedne limit rtuti, která může být ve vejcích obsažena, aby celá věc vypadala banálně.
Lidé tak i přes nebezpečí, které úřady věděly, konzumovali rtutí kontaminovaná vejce a drůbeží maso. Při vyšetřování bylo zjištěno, že rtuť se dostala do těl živočichů a dále pak i do jejich vajec prostřednictvím osiva, které zvířata zkonzumovala. To bylo totiž ošetřeno fungicidy na bázi rtuti a využito mělo být pouze k setí.
Případ se v té době na veřejnost vůbec nedostal, a tak mohlo být vyšetřování brzy zastaveno. V platnost vešel zákaz krmení zvířat obilím mořeným rtutí. A nikdo nezjišťoval, kolik obětí měla tato historicky největší otrava našeho národa na svědomí. Přitom stačilo zkonzumovat pouhých osm vajec a obsah rtuti v nich obsažené byl schopen zabít i dospělého člověka.
Ani dnes tak nejsme schopni říci, kolik lidí tehdy na následky této národní krize zametené pod koberec zemřelo. Je však jasné, že následky mohou lidé pociťovat dodnes. Pokud jim otrava přímo nezpůsobila smrt, mohla jim například poškodit ledviny či přivodit nejrůznější neurologické poruchy a jiné vážné zdravotní problémy.
Zpracováno na základě:
