Článek
Oficiálním názvem rostliny je Dracula simia, překládá se však jako opičí Drákula. Je to poměrně vzácný druh orchideje, který je na seznamu ohrožených druhů rostlin. Pochází totiž z Jižní Ameriky, kde jsou v poslední době jejich přirozená stanoviště hojně ničena. A tím vymírá i opičí Drákula.
Proč ale dostala rostlina takto zvláštní název? Důvod je prostý. Její květy totiž připomínají zvířecí obličeje, nejčastěji ty opičí, ale mohou na sebe brát podobu i různých ptáků a jiných živočichů. Druhá část názvu je odkazem na hraběte Drákulu či na význam tohoto slova. V Drákulově rodném jazyce totiž jeho jméno znamenalo „drak“. A opičí Drákula má okvětní lístky někdy často tak temně rudě zbarvené, že to působí, jako kdyby rostlina krvácela.
Existují různé druhy opičího Drákuly a každý má svoje vlastní přízvisko. Prakticky vždy bylo k pojmenování jednotlivých druhů voleno označení nějaké bájné příšery či jiných nestvůr. Existuje asi 120 různých pojmenování, mezi kterými můžeme najít například gorgonu, chimeru, daibolu, vampiru, nosferu nebo vlad-tepese.
Přesto už na první pohled vám musí být jasné, že si opičí Drákula nic takového nezaslouží. Je to totiž vzhledem velmi veselá rostlina, která nás přiměje k úsměvu a vyvolá v nás radost. Proto jsou taková pojmenování pouze obrazná a odvíjí se od slovních konotací ve spojením s bájným krvelačným hrabětem.
Zvláštní je na této rostlině to, že může vykvést prakticky v jakoukoli roční dobu. A někdy se z jejich květů můžeme těšit i několikrát do roka. Občas ale mívá období, ve kterém se jí zkrátka kvést nechce. A tak si nádheru jejich květů nemusíme užít i několik let. Opičí Drákula je rostlina nanejvýš nevyzpytatelná.
Opičí Drákula byl objeven teprve v druhé polovině 20. století, kdy se zkoumal jeden květ nalezený v pohoří Kordiller. Jednalo se o první popsaný a nejznámější druh této rostliny druhu chiméra. Tehdy dostal opičí Drákula i svůj název. Vědci tehdejší doby museli mít opravdu bujnou představivost, neboť pojmenování chiméra v sobě skrývá mnohé. Podle starých řeckých bájí byla totiž chiméra strážkyní podsvětí. Když se na ni člověk podíval zepředu, měla podobu lva, její tělo ale bylo kozí a zadní část těla patřila drakovi. Měla tři hlavy, ze kterých chrlila oheň.
Nejčastějším místem výskytu opičího Drákuly je Kolumbie a Ekvádor, kde roste mnoho druhů této unikátní rostliny. Na některé jednotlivé druhy ale můžeme narazit i v Peru, Mexiku, Kostarice, Hondurasu a dalších jihoamerických státech. Obvykle se v daném státě ale vyskytuje pouze na jednom jediném místě. A abychom ji mohli spatřit, budeme muset do vyšších nadmořských výšek. Opičí Drákula totiž potřebuje vlhko, málo světla, vydatné deště a nízké teploty. Roste nejčastěji ve výšce mezi 1500 až 2500 metrů nad mořem. Takový výšlap ale stojí za to, abychom jedinečnost jejích květů spatřili na vlastní oči.
Zpracováno na základě:
