„Ale pane doktore, na internetu se píše…,“ pobavilo mě v čekárně u lékaře

V naší ordinaci praktického lékaře se na nějaké velké soukromí nehraje. Dveře mezi ordinací a čekárnou sice existují, ale o jejich zvukotěsných vlastnostech lze s úspěchem pochybovat. A korunu tomu nasadí situace, kdy je pacient nebo zdravotní sestra ani nedovřou. Takže já, čekající v čekárně, mohu celkem dobře a zřetelně slyšet, co trápí pacienta přede mnou, a zjistit i to, s jakou diagnózou přijde lékař. A otázka je, zda je ta diagnóza správná.

Přicházím do čekárny s podezřením na nějaké nachlazení. Pár lidí přede mnou a já čekám, až na mě dojde řada. Už se to blíží. Do ordinace vchází pacient, po kterém jdu já. Nedovřel dveře, a tak slyším, že ho trápí podobné příznaky jako mě: bolesti hlavy, svalů, lehká bolest v krku a teplota. Lékař zaznamenává příznaky, vyšetřuje pacienta a přichází nejen s diagnózou, ale i s medikací. Očividně ale ne s tou správnou, jak se během chvíle dozvídám.

„Ale pane doktore, na internetu se píše něco jiného,“ přichází pacient se svou vlastní diagnózou. Lékař se však rozhodit nenechává, nejprve se rozesměje na celé kolo a potom zcela vážně ukáže pacientovi, kde jsou dveře. S dodatkem, že recept mu přišel v SMS, dávkování mu vysvětlí v lékárně, ale pokud více věří internetu než jemu, léky si nemusí vyzvedávat a klidně se může léčit tím, že bude koukat do monitoru a psát do diskusí.

Pacient vcelku znechuceně odchází, něco si pro sebe brblá a v závěsu za ním vychází zdravotní sestra, která zve dalšího pacienta. Tedy mě. Hned ve dveřích pobaveně říkám, že internet mám sice také, ale jsem radši, když mě léčí lékař, a ne nějaký samozvaný felčar z diskusí. Lékař pobaveně přitakává, vyšetří mě, sdělí diagnózu a předepíše léky. Slibuji, že já – na rozdíl od předchozího pacienta – si je skutečně vyzvednu a budu je užívat. Já svému lékaři věřím.

Nežijeme v době, kdy nám byl praktický lékař přidělen. Sami si můžeme vybrat, jakého chceme. Klidně z druhého konce republiky – nějaká spádovost je dnes přežitek. Máme možnost vybrat si lékaře na doporučení, podle zkušeností, znalostí či praxe.

Jdeme k člověku, který má vystudovanou medicínu, zkušenosti a praxi. A přesto některým přijde, že by měli spíš věřit někomu neznámému, kdo napíše příspěvek v diskusi, nebo anonymní článek v blogu. Proč? Je to jako se vším – spíš dáme za pravdu tomu, jehož vidění světa se nám líbí. Když se nám nelíbí diagnóza našeho lékaře, radši uvěříme tomu, co je nám milejší. I když to někdo napsal bez vyšetření, aniž by nás kdy viděl a aniž bychom my kdy viděli jeho. Je to v pořádku? Ne, není!

Hledání informací o zdravotním stavu na internetu nemusí být vždy špatné. Můžeme tam zjistit třeba informace o možných interakcích léků nebo jak dlouho se se stejnou diagnózou léčil někdo jiný. Zkušenosti druhých nás mohou uklidnit, pokud zbytečně plašíme, nebo naopak motivovat k návštěvě lékaře, pokud všechno až příliš bagatelizujeme. Ale člověkem, který určí diagnózu i léčbu, by měl být jen a pouze lékař. Pokud mu někdo nevěří, proč k němu stále chodí?