Článek
S rozmachem supermarketů se v České republice začaly objevovat i různé nové standardy. Mezi ně patřily třeba i bezplatné plastové tašky. Buď byly neomezeně dostupné u pokladny, nebo je vydávala pokladní. Jejich účel byl jednoduchý. Umožnit těm, co nemají vlastní tašku, snadný odnos svého nákupu.
Postupně ale docházelo ke změnám. Některé supermarkety začaly tašky poskytovat ve stále omezenějším množství, jiné je začaly zpoplatňovat. A dospělo to do stavu, že klasickou plastovou tašku už dnes neseženete. Když už, tak jenom podstatně dražší, z různých bio rozložitelných materiálů. Ano, tušíte správně. Zánik plastových tašek (podobně jako plastových brček) byl ve jménu ekologie.
Ekologická plastová taška
Realita spojená s touto bezplatnou plastovou obyčejnou taškou ale nebyla z ekologického pohledu vůbec tak špatná, jak si mnozí mysleli. Ty nejčernější scénáře pochopitelně mluvily o tom, že kdo si takovou tašku vezme, ten si do ní dá jedno balení žvýkaček, ty doma vybalí a danou tašku vyhodí ven z okna, přímo do přírody. Ale ono to bylo trochu jinak.
V první řadě ta taška docela vydržela, takže se do ní dal opravdu pěkně naskládat i větší nákup, bez rizika toho, že se vám po cestě domů nebo k autu vysypal. To už bylo pravděpodobnější, že se plastová ucha natolik natáhnou, že se začnou zařezávat do kůže dlaní. Ale obsah nákupu by pořád zůstal tam, kde má být.
A co se s tou taškou stalo doma? Ne, nikdo ji nevyhodil z okna. V případě toho nejhoršího scénáře došlo k tomu, že ji někdo použil jako pytel na odpadky. Dal ji do svého odpadkového koše, naplnil ji a vyhodil spolu s odpadem do popelnice. Většina lidí ale tuhle plastovou tašku používala na spoustu dalších věcí.
Byla velká, byla pevná. Mohlo se do ní balit oblečení, a to třídit do kufru. Krásně se do ní vešly hrnce a misky s výslužkou od babičky, aby se zabránilo vylití při převozu. Byla skvělá na to, aby se v ní dávaly věci do mrazáku, nebo i do lednice. Vlastně kdykoliv člověk potřeboval nějakou jednoduchou, lehkou obyčejnou tašku, vzal tuhle. A mnohdy ji používal do doby, než byla na maděru. Nebo do doby, než ji vrazil do svého odpadkového koše.
V čem jsme ekologičtější?
Teď plastové tašky nemáme. Ale v čem jsme ekologičtější? Minimálně ty sáčky do odpadkového koše používáme stejně. Koupíme si je, rozbalíme, vložíme, naplníme a odneseme do popelnice. Daný plastový sáček jsme v tu chvíli použili pouze jednou – na odpad. V porovnání s plastovou taškou ztrácí jeden bod. V té jsme nejdříve odnesli nákup a až potom skončila v koši.
A co balení, uchovávání potravin. Stále k tomu potřebujeme nějaké obalové materiály, které si prostě koupíme. Ten problém s plastem ve tvaru tašky prostě nezmizel. Jenom jsme si v ní nepřinesli nákup, ale stejný kus plastu si koupíme úhledně zabalený do role, ze které trháme další a další kusy. Na stejné věci, na které dříve posloužila ta taška. Tak o kolik jsme ekologičtější? Mě vychází, minus jedna.
