Článek
Někdo ho dává, někdo nikoli. Řeč je o dýšku, které bychom měli dobrovolně dávat především v restauracích. Povinné není, ale slušné je určitě. A jaká je jeho výše? Opět to u nás není nijak stanoveno, ale je slušnost se držet kolem deseti procent. S tím nemám problém, když jdu na jídlo a pití v pár lidech. No jo, ale co když je to větší společnost? To bych měl opravdu dávat deset procent?
Oslava narozenin
Plánoval jsem decentní oslavu narozenin a vymyslel ideální věc. Uděláme to v restauraci. Ano, bude to sice dražší, ale nemusíme se o nic starat. Na rozdíl od nějakých chat nebo kluboven nemusíme nic připravovat, nic uklízet, o nic se starat. Pití připraví číšník a výčepní, jídlo kuchař v kuchyni. My jen přijdeme, objednáme, najíme a napijeme se a odejdeme. Tedy před odchodem ještě zaplatíme.
Tak nějak zhruba jsem si v hlavě spočítal, na kolik to vyjde, a rozhodl se, že to bude ideální volba. Zavolal jsem do restaurace, řekl jim termín, řekl jim čas a domluvil se na rezervaci. A bylo to: domluveno, vyřízeno.
A došlo na placení
V daný čas jsme se dostavili a oslava to byla skvělá, plná dobrého jídla a pití. Nebyl žádný problém, nevznikl žádný konflikt, ze strany restaurace vše v pořádku, vše profesionální, dobré a chutné. Personál se o nás staral, kuchař vařil skvěle a my si to užili. Ale kdy nastal problém? Když jsme končili a došlo na placení, když číšník přinesl z pokladny účet. Ano, byl dlouhý, s tím jsem počítal. A cifra tak nějak odpovídala tomu, kolik jsem si představoval, že zaplatím. Bylo nás hodně, nikdo se nedržel zkrátka, jídla bylo dost, alkoholu taky.
Takže když číšník přinesl účet a chtěl zhruba 25 000 Kč, nijak jsem se tomu nepodivoval. Vytáhl jsem kartu s tím, že zaplatím přesnou částku kartou, zatímco dýško mu dám v hotovosti. Očividně byl za tento přístup rád. Takže jsem pípnul kartou a následně vytáhl hotovost. A nastal určitý problém.
Dýško bývá deset procent
Já jsem z peněženky vytáhl tři pětistovky, podávám je číšníkovi s tím, že pro každého je jedna. Obsluhovali nás ve třech lidech, každý ať si vezme jako dýško 500 Kč. No a místo vděku a poděkování jsem se setkal s trochu podivnou reakcí. Místo aby byl rád, že za několik hodin dostal jenom tak navíc ke svému platu 500 Kč, jsem byl upozorněn na to, že dýško v restauracích bývá 10 procent, že tolik je slušnost.
Podíval jsem se na něj už trochu vytočený a říkám mu, že to vím, ale že hraje určitě roli i to, jaká je útrata. Když tam někdo nechá sto tisíc za velkou hostinu, tak jako má nechat dýško deset tisíc? Že by on a jeho kolegové každý odcházeli s částkou víc než tři tisíce? To asi ne, že, milý pane, dokončil jsem svůj argument.
Podíval jsem se na něj naposledy a říkám mu, že pokud se mu to nelíbí, nemusím mu dávat nic. Tak rychle shrábl peníze, poděkoval a utekl. Ostatních dvou členů personálu jsem se proto pro jistotu zeptal, zda svou pětistovku dostali. Prý ano a oba mi moc děkovali, že je to hezké, slušné a příjemné dýško. Tak já tedy nevím…
