Článek
Nechodím do restaurací nijak pravidelně, ale čas od času se prostě zastavím – na pivo, na něco menšího, na oběd nebo večeři. Teď v létě je to častější, přece jen jezdíme na různé výlety, a tak je restaurace ideálním místem, kde se najíst. A někdy i místem, kde dojde ke konfliktu. Za který pochopitelně nemohu já.
Budeme platit
Byl to normální oběd v restauraci, klasika. Sedli jsme si, objednali pití, potom jídlo. Vše jsme vypili, všechno snědli. Kávu a zákusek už jsme si nedali, chtěli jsme pokračovat dál. No a tak přišel ten klasický pokyn obsluze, že budeme platit. Dohromady, hotově. Člověk logicky čeká, že to bude jako všude jinde – číšník odejde ke kase, nechá z ní vyjet účet a ten přinese.
Ale tady ne. Sice odešel ke kase, ale místo klasického účtu přinesl jen hospodskou účtenku, kde měl ručně vypsané ceny a počty. Začal to sčítat, řekl výslednou sumu, ještě jednou ji přepočítal a čekal, až mu podám bankovku, kterou jsem měl v peněžence připravenou.
A co účet?
Chvíli jsme na sebe koukali a já mu říkám, že nechci tenhle kus papíru s několika čísly, které napsal on. Chci klasický účet, normální účtenku, pokud možno s vypsanými jednotlivými položkami. Jednak proto, abych si zkontroloval, že je tam vše, jak má být, a jednak proto, že nepodporuji žádné krácení daní.
Trvám tedy na tom, že buď dostanu z kasy klasický účet, nebo máme problém. Mladý číšník si trvá na svém, že takhle se to tady prostě dělá. No prosím, tak ho žádám alespoň o vypsání zjednodušeného daňového dokladu, protože nějaký cár papíru s čárkami a čísly u mě opravdu neobstojí. On se k ničemu nemá a já začínám být radikální.
Tak nashledanou
Dávám pokyn rodině u stolu, že se zvedáme a odcházíme. My jsme se najedli, nám o nic nejde, můžeme jít. Buď bude účet, nebo nebudou peníze. Když číšník vidí, že to myslíme opravdu vážně, najednou obrátí. Mám prý počkat, že mi to rozepíše. A co se nestalo – pár minut něco mačkal u výčepu do tabletu, potom z malé tiskárny vyjela klasická účtenka, kterou mi přinesl.
Částka seděla, musím ocenit jeho dobré počty. Co ale moc neoceňuji, byla jeho snaha podvádět. Je mi úplně jedno, jestli to po něm chce provozní, majitel, nebo chce mít peníze do kapsy. Já podvody tolerovat nebudu. I když jídlo bylo dobré, sem už nikdy v životě nepáchnu. Pokladnu očividně mají, funguje, ale jak vidno, raději píšou vše hezky po staru. No, jak by také ne, když tohle nikdo nikdy nedohledá. Šlo sice jen o čtyři meníčka, ale když nás bude takových víc, je to dobrých pár tisíc jen tak do kapsy.
