Článek
Kéž by ve všech obchodech byly samoobslužné pokladny nebo skenery. Člověk by nemusel chodit k tradičním pokladnám, kde to skutečně zkouší nervy – nejen proto, že z několika pokladen je otevřená jen jedna a tvoří se fronty, ale i proto, že chování pokladních má často daleko ke slušnosti a prozákaznickému přístupu.
Normální nákup
Nejdu pro žádný extra velký nákup, jen pro pár běžných věcí, které nám doma chybějí. A jak už to bývá, nechám se zlákat různými akčními položkami, takže do košíku stále něco přidávám. Nemám vozík, pouze ruční košík – je sice plnější, ale rozhodně nepřetéká. Přidám poslední položku a už jsem u pokladny – a zajásám, tohle se mi nestává často. Žádná fronta, jen já a pokladní. Ideální stav.
Začnu vykládat nákup na pás. V klidu položím košík na konec pásu a vyndávám jednotlivé věci. Mezitím pokladní pás spustí, možná ve snaze urychlit moje počínání. K ničemu to ale nevede. Vyndávám věci pomalu a opatrně, pás stále jede a já na něj kladu jednu položku za druhou. Mezitím vidím, jak nedočkavá pokladní už začala moje zboží markovat a posílat dál. Prosím – nejsem přece na závodech.
Pojďte si to odebírat!
Dám na pás poslední položku, vrátím košík na své místo za pokladnou a v tom už nevrlá pokladní důrazně volá, ať si nákup jdu odebírat, že ho nemá kam dávat. Proboha – kdo ji nutil tak spěchat? Vidí přece, že nákup ještě nemám vyložený! Říkám si, že počká. Jsem v jednom z těch obchodů, kde je prostor pro odložený namarkovaný nákup malý, rovný a bez zábrany. Stačí pár nahrnutých kusů zboží a něco nutně spadne.
To mě utvrzuje v tom, že pás prostě zastaví. Já si mezitím vytáhnu telefon, najdu věrnostní kartičku a chystám se ji načíst. V tu chvíli vidím i slyším, jak na zem padá jogurt ve skleněném obalu. Co následuje, netřeba barvitě popisovat – rána, střepy a nepořádek všude, kam se podíváte.
Podívejte se, co děláte!
Čekám omluvu, ale místo toho se dočkám výčitek. „Podívejte se, co děláte!“ oboří se na mě pokladní. „Říkala jsem vám, abyste si ten nákup odebíral!“
Jen zakroutím hlavou a požádám ji, ať mi jogurt stornuje – vždyť je to její vina, když tak spěchá a hrne nákup na konec stolu, odkud musel zákonitě spadnout. Ona tvrdí, že je to moje chyba, protože si neumím zboží rychle dát do tašky.
A to je něco na mě
Zastavím se před ní, pohodlně se opřu o zábranu mezi pokladnami, nasadím spokojený úsměv a klidně požádám, aby zavolala manažera prodejny. Odmítá, tak jen stojím, usmívám se a dívám se na ni. Blíží se další zákazníci, a tak nakonec stiskne tlačítko na sluchátku a požádá o jeho příchod.
A půjde na kobereček
Do minuty přichází sympatický chlapík, rozhlédne se po spoušti a já mu vysvětlím, co se stalo. Pokladní vše svádí na mě, že jsem si nákup neodebíral. Manažer má jasno – pokladní oznámí, že ji po směně čeká v kanceláři. Mně se omluví, zkontroluje storno jogurtu a poprosí o e-mail, na který mi jako omluvu pošle voucher jako kompenzaci za nepříjemnosti. A arogantní prodavačku smích přešel.
