Článek
Pročítám emaily a vidím, že mi jeden z přepravců nabízí třicetiprocentní slevu na odeslání jedné zásilky. A protože se zrovna chystám vracet ve čtrnáctidenní lhůtě jednu online objednávku, jsem rád, že tahle promoakce dorazila v ideální čas.
Otevírám aplikaci a vyplňuji potřebné údaje. Není to nic složitého. Zadáte kontakty a adresu příjemce, zvolíte variantu doručení a zaplatíte. Po slevě slušných 76,30 Kč. Teď už jenom zásilku odnést do výdejního místa, nebo do boxu. Tuhle část už jsem nestihl…
Balík už je na cestě
Objednávku odeslání balíku vytvářím přesně 26. 02. 2024, v 10:52:57. Přepravce získal elektronická data k zásilce a čeká na její fyzické dodání. Nechci to zdržovat, mám naplánováno, že cestou z oběda zásilku podám. Okolo čtrnácté hodiny přijíždím k boxům, otevírám aplikaci a ejhle. Dostávám informaci, že „vaše zásilka je na cestě na expediční depo“.
Znejistím, otevírám batoh a vidím, že je stále v jeho útrobách. Oddychnu si, ale zároveň jsem zklamán, že technologie nepokročila natolik, že by se zásilka dokázala sama teleportovat časoprostorem. Ušetřilo by to tolik práce. Stačilo by se zamyslet a šup, balík by byl u přepravce. Nebo ještě lépe, třeba hned u odesílatele. Ale bohužel. Byla předána fyzicky 26. 02. 2024, ve 13:41:57. Jenom ne mnou.
Balíček byl přijat do přepravy. Já ho ale neodeslal
Co se to u vás děje?
No nic, musím to řešit. Volám na infolinku, kde mě přivítá hlas virtuálního asistenta. Opravdu skvělá vymoženost, když potřebujete něco řešit. Po několika neúspěšných pokusech hnout se z místa, mě napadá spásná myšlenka. Pokládám mu otázku, zda mohu hovořit s operátorem. A mohu, vyhoví mi. Za pár vteřin už hovořím s lidskou bytostí.
Vysvětluji své trable, snažím se slečnu přesvědčit o tom, že se nacházím poblíž Hradce Králové, nikoliv v Ostravě, kde byla zásilka podána. Snažím se jí přesvědčit také o tom, že mám zásilku u sebe, právě ji držím v ruce a není opravdu možné, aby byla v přepravě. Přesto všechno mi tvrdí, že byla v Ostravě fyzicky naskenovaná. No dobrá…
Jak to vyřešíme?
Obratem přichází návrh. Slečna již běžící zásilku zruší a já si mohu vytvořit nové odeslání. Zjišťuji, zda mi opět bude platit má třicetiprocentní sleva. Na pár minut se slečna odmlčí a při obnovení konverzace pro mě má špatnou zprávu. Prý ne, už za plnou cenu. Ač jsem ze sebe v tu chvíli nevydal ani hlásku, muselo jí být zcela jasné, jak reaguje má mimika a řeč těla.
Balíček mám stále u sebe
Tak tu káru potlačíme dál
Na opětovný dotaz, zda danou zásilku v evidenci zrušit, odpovídám rázně, že ne. Že jsem zvědavý, kam až to nechají zajít a jak to vše dopadne. Jak z důvodu, že se mi v hlavě rýsuje plán na článek, tak z důvodu, že u mě v aplikaci se patrně skrývá zásilka někoho jiného a po jejím smazání už ji nikdo, nikdy, nikdy nedohledá.
Slečna mě upozorní, že se patrně stane, že příjemce obdrží jiné zboží. Obratem odpovídám, že to přece není můj problém, loučíme se a já pokládám telefon. Dívám se na trasování zásilky, fotím si ji a jsem nesmírně zvědav, co a kam doputuje.
Jak se to mohlo stát?
Pokládám si otázku, jak se něco podobného vůbec mohlo stát? A napadá mě jediné. Heslo, které je vygenerováno a které musíte při podání zásilky nahlásit, někdo zadal špatně. Nebo ten, který balíček s kódem přijímal, ho špatně opsal. Najednou z toho bylo „mé“ heslo a já se dostal do situace, kdy přepravce doručuje balíček, který jsem nikdy neodeslal.
