Článek
U nás ve škole je standard, že se všichni několikrát do roka sejdeme na třídní schůzce, kde se řeší organizace následujících několika měsíců. Jedna taková schůzka teď proběhla a musím říct, že tentokrát se to úplně v pozitivním duchu neneslo. Základní věci jsou pořád stejné, ale pár „novinek“ se objevilo. A mezi nimi třídenní výlet, který mě upřímně vůbec nenadchnul.
Na konci roku – výlet
Už teď jsme byli upozornění, že se chystá výlet na konci školního roku. Má být třídenní, jet se má do Londýna a program má být bohatý. No, což o to — s tím bych vyloženě problém neměl, kdyby ta cenovka byla o dost příznivější. Nemám nic proti tomu, aby děti něco poznaly, podívaly se do cizí země a užily si srandu. Ale musí to opravdu stát tolik peněz?
Když paní učitelka vyjmenovala program a celý itinerář, byl jsem docela nadšený. Jenže pak řekla, že to má stát kolem deseti tisíc korun. A tady nadšení skončilo. Jasně, zadarmo to být nemůže. Ale taková částka? Na to, že budou ubytovaní v nějakém obyčejném bydlení a po městě se budou přesouvat MHD? V době, kdy letenky do Anglie umí stát pár stovek?
Ne, nemáme zájem
Padla otázka, kdo by měl zájem. Rozhlédnu se — a vidím les rukou nahoře. Vypadalo to, že všichni rodiče souhlasí.
Tak vstanu a řeknu, že já nesouhlasím a že náš syn na tenhle výlet rozhodně nepojede. Ne že bych mu to chtěl upřít, ne že bych na to neměl — ale přijde mi, že desítka za tři dny v Londýně pro jedno dítě je prostě moc. My cestujeme dost, takže zhruba vím, co se kde dá pořídit a co kolik stojí.
A pak jsem to řekl naplno: „Paní učitelko, nevím, kolik z toho výletu máte provizi, nebo jak si namastí kapsu pořadatel, ale zkuste se jako vzdělaná žena zamyslet, jestli vám deset tisíc přijde adekvátních. Byla jste někdy s rodinou na prodlouženém víkendu? Jste čtyři — stálo vás to čtyřicet tisíc? A vy ostatní, dáváte jako rodina tolik za prodloužený víkend? Nedáváte, že ne. Tak proč vám teď čtvrtina za jednu osobu přijde normální? Zamyslete se.“
Bez argumentů
Měl jsem pocit, že jsem uhodil hřebík na hlavičku. Nikdo to nerozporoval, nikdo se se mnou nehádal. Jen ticho a pohledy — všichni koukali jak zkoprnělí. A já měl pocit, že jsem jim nasadil toho pomyslného brouka do hlavy.
Za nás je to jasné: my nejedeme. Ale jsem zvědavý, kolik dalších se nakonec přidá. Stačí se podívat na internet a zjistit, za kolik se dá pořídit normální průměrný eurovíkend. A pak ať se každý zamyslí, jestli si na tomhle „školním zájezdu“ někdo nechce hlavně mastit kapsu. Já mu to umožňovat nebudu.
