Článek
Zaměstnanci a zaměstnavatelé. Skupiny lidí, které bez sebe nemohou vzájemně existovat, přesto nebývá zvykem, že by měly nějak extra dobré vztahy. Zaměstnanci často nejsou příliš nadšení ze svých zaměstnanců, ti zase na svých nadřízených vidí jenom to nejhorší. A čím méně kvalifikovaný zaměstnanec je, tím víc se tyhle pravidelné neshody prohlubují.
Nesnáším ho
Že zaměstnanci nemají v lásce své šéfy, je zcela běžná, dá se říct až očekávatelná věc. Přece jenom, šéfové jsou určitá autorita. Musí se poslouchat, dávají úkoly, zaměstnanec by je měl poslouchat a respektovat. Někdy se ale tento zcela přirozený stav prohlubuje až příliš. Až do stavu, kdy zaměstnanci svého šéfa vyloženě nesnášejí. Pomlouvají ho, kritizují, mají k němu odpor, dělají mu naschvály. A někdy, když v dané firmě končí, mu také od plic řeknou, co si o něm a o celé firmě myslí.
Uměl bych to lépe!
U těch nejméně kvalifikovaných, nejméně vzdělaných zaměstnanců, kteří mají minimum praxe, je běžným standardem jejich až přehnané sebevědomí. Dost často si myslí, že by dokázali dělat věci lépe, než jejich šéf. Sice žádnému týmu nikde neveleli, žádné podřízené pod sebou neměli, firmu také nikdy ani nerozjeli, ani neudrželi.
Práci, kterou sami dělají, by zvládl úplně každý, protože kvalifikaci na ni není potřeba mít absolutně žádnou. Přesto si tito lidé myslí, že by zvládli firmu řídit lépe než šéfové. A je úplně jedno, zda je tím šéfem pouze mistr na konkrétním úseku, nebo samotný ředitel celého velkého podniku.
Výpověď? To ne
Tenhle stav netrvá pár dní nebo týdnů, kdy by nespokojený zaměstnanec dal výpověď. Tento stav trvá klidně několik měsíců nebo několik let. Ze strany firmy jsou podobní zaměstnanci tolerováni, protože jsou všichni stejní. Vyhodit jednoho takového znamená - přijmout obratem úplně stejného.
Ze strany zaměstnance je to ale zcela nepochopitelný jev. Přesto, že práci a svého šéfa nesnáší, na své pozici stále zůstává. Nechce dát výpověď, do práce chodí, i když se příliš nepředře. I když všude vypravuje, jak nesnáší své nadřízené a jak by dokázal dělat vše lépe, realita je úplně jiná. Práce, kterou dělá, je jeho maximum. Založit firmu, ba dokonce ani živnost, by nikdy nedokázal. Jeho cíl nikdy nebude jiný než bouchat osmičky u pásu. Přesto je to ten, který bude v kritice nejlépe slyšet. A podobných lidí, kteří se nikdy nedokážou postavit na vlastní nohy, ale pouze kritizují vedení, jsou bohužel plné firmy.
