Nechodíš do fastfoodu? Ne, v hospodě jím chutněji, kulturněji a levněji

Potkávám kamaráda ze školy, prohodíme pár slov a zjistíme, že oba právě vyrážíme na oběd. Dlouho jsme se neviděli, tak proč nezasednout ke společnému stolu? Tento skvělý nápad se ale během pár desítek vteřin začíná hroutit jako domeček z karet. On vyráží na oběd do fastfoodového řetězce, já mám v plánu jít do restaurace na polední menu. Ani jeden jsme neustoupili.

„Jdu támhle přes ulici, tak pojď se mnou,“ vyzval mě. Podíval jsem se a nebyl jsem si jistý, zda opravdu myslí pobočku fastfoodového řetězce. Radši jsem se zeptal a bylo mi to potvrzeno. No, nic proto těmto řetězcům. Mladí na ně nedají dopustit a přiznám se, že když jsem dříve opravdu spěchal, jednoho „číze“ za dvacku jsem si taky koupil. Ale ta doba je pryč. Primárně proto, že ceny rostou na úroveň, která je pro mě neakceptovatelná.

„Ty nechodíš do fastfoodu?“ Ptal se kamarád. Upřímně jsem odpověděl, že ne. Ano, chodil jsem dřív, na něco rychlého a levného, když jsem potřeboval ve městě nebo někde na dálnici jen zaplácnout žaludek. Ale i to je pryč. Ceny se zvyšují, na obyčejný kousíček masa v housce se čeká i několik minut. Tohle už pro mě vlastně ani není fast food. Ten má být rychlý a cenově dostupný.

Nejsem žádný aktivista. Je mi úplně fuk, kdo ten řetězec vlastní, jestli je nadnárodní, odkud bere maso, jak se chová ke kravám, či jak šikanuje své zaměstnance. Každý ať si v byznysu dělá, co chce. Mě u jídla zajímá poměr cena-výkon. A z toho mi prostě lépe vždy vychází restaurace. Nejenom pokud jde o cenu, ale i o nějakou kulturu stolování. V restauraci si sednu a jsem obsloužen. Ve fastfoodu objednávám u okénka, odcházím s tácem, který po sobě ještě musím vyhodit. Ne, takhle si kulturní oběd opravdu nepředstavuji.

Když si dám jeden z legendárních burgerů se dvěma plátky masa, k němu hranolky a dále jeden nápoj, jsem na částce 175 Kč. Je to moc, nebo málo? To ať posoudí jiní. Ale já si ten samý den dal vývar s těstovinou a karbanátek s bramborovou kaší za 122 Kč. K tomu malé tankové plzeňské za 41 a celkově jsem se i s dýškem dostal na úplně stejnou částku, jako ve fast foodu. S pocitem, že jsem se za svoje prachy najedl nejenom chutněji, ale i kvalitněji, kulturněji a lépe. A po tomhle porovnání se mě ještě někdo chce opravdu ptát, zda fakt nechodím do fast foodu? Ne, nechodím, proč taky?