Článek
Ze zdražování potravin se často viní velké obchodní řetězce, které stále více vytlačují klasické obchody. To potvrzuje i fakt, že mají už 75procentní podíl na trhu a tvoří oligopol. A teď čtu výsledky studie, ze které vyplývá, že obchodní řetězce za zdražení potravin nemohou. Těžko tomu uvěřit, podle toho, co v obchodech denně vidím.
Chápu, zdražuje se
Pochopím zdražení, které začíná už u toho producenta, který má vyšší náklady na výrobu jakékoliv potraviny. K tomu má pochopitelně další vyšší náklady i kdokoliv v celém obchodním řetězci, než se ten kousek potraviny vůbec dostane na pult. A ani tam ještě to zdražování končit nemusí, protože odtud může ta potravina mířit třeba do restaurace, čímž podraží i oběd.
Je pochopitelné, že když se komukoliv v celém procesu navýší náklady, nebude je dotovat ze svého a promítne je do ceny zboží a služeb. A to následně vidíme právě na pultech nejenom supermarketů, ale i menších obchodů.
Obchodní řetězce jsou v tom nevinně
Docela mě šokovala studie, podle které se obchodní řetězce na vlně zdražování nijak nesvezly. Ceny potravin, které mají na pultech, jsou sice výrazně vyšší, ale ne vinou těchto řetězců. Prý nezneužily situace k tomu, aby zdražovaly a pak jim zůstaly v kapsách větší zisky.
Ach, ty marže
Začněme u marží obchodních řetězců. Ať nám tvrdí cokoliv, ať studie vycházejí jakkoliv, je třeba použít i selský rozum. Pokud nějaký řetězec dokáže dlouhodobě nabízet padesátiprocentní slevy, asi na tom se svou marží nebude tak zle. Kdo nakupuje pravidelně, jako já, vidí to dnes a denně. Typickými potravinami s padesátiprocentními slevami je třeba instantní káva, ale také vepřové maso. Bez akce se ceny pohybují kolem 200 Kč, s akcí jsou na stokoruně. A to si stále troufnu tvrdit, že nejsou v mínusu.
Ach, ta procenta
A potom tady máme ta procenta. Pokud něco zdraží o 10 %, je velký rozdíl, z jaké ceny se toto zdražení počítá. Kdyby to bylo z té akční, máme to zhruba desetikorunu na balení kafe, nebo kilu masa. Ale to si pište, že se to počítá z té klasické, nezlevněné ceny. Takže najednou nám částka na cenovce vyletí o dvacetikorunu. Přitom zdražujeme o stejných deset procent.
Bez akce ani ránu
Jsme národem slevařů. Tak si nás obchodní řetězce vychovaly a my jsme na jejich hru přistoupili. Ve svém okolí neznám moc lidí, co by nakupovali mimo slevové akce. Dobře, když je opravdu zoufalá situace a mě došlo kafe, nebo chystám grilování a mám prázdnou lednici, chtě nechtě musím sáhnout po té neakční položce za dvě stovky. Ale to stejně udělám až poté, co projedu letáky ostatních supermarketů, zda zboží někde nestojí normální peníze.
To nám ta studie hezky vyšla
Sečteno, podtrženo, když k vám do obchodu chodí lidé nakupovat jenom ve slevách, a tady si výsledné ceny držíte +/- stejné jako dříve, jen s minimálním navýšením, je jasné, že studie ukáže, že za zdražení papírově nemůžete. Ale stačí se podívat na neakční cenu, tu na těch normálních, bílých, nevýrazných cenovkách a je jasně vidět, jak dlouhodobě stoupá. A netvrďte mi, že když ji můžete sestřelit i o padesát procent dolů, že nemáte obří marže, vy lidumilové!
