Článek
Jsme malé městečko a když se čas od času objeví nějaké zpestření v podobě zábavně-kulturní akce, jsme rádi. A k tomu i trochu hrdí na to, že to u nás alespoň trochu žije. Lidé se ze svých domovů, zahrádek a gaučů stáhnou do centra dění. V tom posledním případě se jednalo o událost spojenou s pivem z minipivovarů. Možnost ochutnat pivní speciály se spojila s možností poslechnout si i hudební produkci dvou kapel. A to bez vstupného.
Jen do naší sklenice
Podobná akce se nepořádá jenom v našem městečku, a nebyla uskutečněna poprvé. Už v loňském roce na řadě míst proběhla, včetně mé domoviny. Oproti loňsku se ale něco změnilo. Místo loňských kelímků byla zavedena sklenička. Tu bylo nutné si za stokorunu koupit. Vratná nebyla, tedy zůstávala jako památka. Místo k jejímu vyplachování bylo k dispozici a jednotlivé pivovary čepovaly pivo jen do ní.
Podmínky, které byly jasně dané a vysvětlené před uskutečněním akce. Kdo se alespoň trochu zajímal, věděl, do čeho jde. Volbu placené skleničky organizátoři obhajovali ekologií, čistotou areálu i tím, že ze skla chutná prostě lépe. Ano, dávám jim za pravdu. To, že jim ze sklenice zbyde nějaká ta koruna, je jakási investice do budoucna, aby se akce mohla znovu uskutečnit, třeba příští rok. Chápu to, organizace zabere čas, všechno dnes něco stojí a když je to bez vstupného, nemám problém si za stokorunu koupit místo toho sklenici, která mi zůstane.
Co si to dovolují!
Jak už to ale tak bývá, objevily se i negativní reakce. Těch, co vědí vždy všechno nejlépe a vše by udělali jinak. Slušné a logické, zcela pochopitelné byly argumenty cyklistů, kteří by se rádi na akci také stavili při své vyjížďce. Ale nechce se jim skleničku potom tahat další desítky kilometrů na kole. To plně chápu, to není úplně praktické, ani bezpečné. Objevil se ale i komentář, který cituji:
„Koupit si sklenici za cenu dvou piv a zákaz čepovat do vlastních půllitrů, no fuj. Kovidmánie byla proti téhle hysterii čajíček. Jo a když bude pršet, tak se hosti bez stanu přestěhujou jinam.“
Říkám si, co se musí honit v hlavě člověka, který je schopen napsat takový komentář. Co má rozhodnutí pořadatele čepovat do festivalového skla společného s covidem? A že mohlo pršet, ano, mohlo, to je riziko každé akce. Nakonec kromě kratšího mrholení ani nekáplo.
Soukromému pořadateli nemáte do jeho akce co mluvit
Pokud někdo nesouhlasí s koupí sklenice, nikdo ho přece nenutí na danou akci chodit. Pivních festivalů je po krajích po celé léto desítky, může jít tam, kde používají kelímky. A že může pršet? Tak si vezmi lepší boty a do batohu pláštěnku. Nebo v obavách seď doma.
Já vždy říkám, slušná, konstruktivní kritika je vždy na místě (viz ti cyklisté). Ale jinak nemá nikdo právo soukromému pořadateli kecat do toho, jak svou akci koncipuje. I kdyby se měly kupovat skleničky o objemu jeden deci za pětistovku, měly by se umývat v kalužích a k pití by bylo pivo za dvě stovky, je to jeho věc a jeho „podnikatelské“ riziko. My, jako pozvaní hosté, máme výsostné právo buď podmínky akceptovat, nebo zvolit jinou zábavu. A ne plivat svou frustraci na sociální sítě.
