Článek
Pro dítě cokoliv, ale všechno by mělo mít své meze. Pokud pro nějakou matku znamená narození dítěte to, že ze svého života úplně vyškrtne zájmy, radosti, koníčky nebo jakoukoliv péči o sebe, tak prosím. Je to její věc, ale já to nechápu. A u chlapa je to stejné. I když mám děti, neznamená to, že chci být jejich oběť. Chci si život užívat stejně jako dřív.
Mnoho aktivit
Narození dítěte by nemělo znamenat naprostý převrat životního stylu. Jasně, hodně věcí se změní a otočí, ale věnovat se koníčkům ca zájmům, sportovat, jít s přáteli na pivo, beru jako věc, která by měla zůstat. Stejně tak beru jako standard dopřát si i nějakou zábavu — zajít na oběd, do sauny, na wellness, na lyže, na kolo, nebo si dát do těla v posilovně.
A kdy to stihnout? Pokud máte dítě pořád za zadkem, čas na to prostě není. A chůva? Stačí se podívat na jejich ceníky a hned zjistíte, že to není úplně ideální možnost. Naštěstí ale existuje stát, který chůvu (skoro) zadarmo supluje.
Školky jako odkladiště dětí
Ať žijí školky. Za pár stovek měsíčně mám k dispozici tuhle skvělou státní chůvu, která se mi o moje dítě postará. A poměrně dlouho — klidně ho můžu přivést ráno po šesté a vyzvednout odpoledne před čtvrtou. To znamená, že můžu mít pro sebe klidně i deset hodin denně.
A co je na tom?
Školka by primárně měla sloužit jako hlídání dětí pro pracující rodiče. Ale jsou i rodiče, kteří chtějí mít čas jen pro sebe. A tak dítě dají do školky a užívají si svých zájmů. Já mezi ně patřím — a co je na tom? Narození dítěte pro mě nikdy neznamenalo, že se mi život obrátí naruby a já na minimálně 15 let změním svou životní roli.
Jsem skvělý, milující táta. Ale jsem taky chlap, který má svoje zájmy a nechce se jich vzdát. Tak proč bych si v době, kdy je syn ve školce, nemohl jít zasportovat, odpočinout si nebo se dát do kupy? Státní chůva ve formě školky nemusí být jen pro pracující. Ač nám to tam je často naznačováno. Učitelkami a jinými rodiči. Školka pro každého — každý máme v životě různé priority. A jestli někoho baví být obětí svého dítěte, tak prosím. Já takový nejsem.
