Vyhrožoval jsem operátorovi přechodem ke konkurenci. A on na to, tak si běž!

Platit několik stovek za tarif je jeden z mých pravidelných výdajů. Když si uvědomím, že ročně do toho zahučím za částku kolem 10 000 Kč, je to logicky i první možnost, kde začnu přemýšlet nad tím, jak ušetřit. Ani neomezeného volání, ani neomezených dat, ani neomezeného internetu, se vzdát nechci. A tak jediná možnost je začít licitovat o ceně.

A tak to začalo. Nejprve na infolince operátora, nakonec i na prodejně. Ani v jednom případě jsem se nesetkal s úspěchem. Nabízená cena byla stále ta, která svítí i na webu, nebo je vytištěna v propagačních materiálech. Poučen z internetových diskusí jsem tedy zvolil silnější kalibr. A pohrozil odchodem ke konkurenci.

Ne, že bych čekal, že mě prodejce bude na kolenou prosit, abych zůstal. Ale o nějakém krátkém přemlouvání a drobném zvýhodnění jsem byl skoro přesvědčen. Ale ono se nekonalo. Já oznámil odchod a najednou mi bylo vyhověno. Úplně v pohodě, jako bych pro operátora nic neznamenal.

Znejistěl jsem, ale po dalším samostudiu na online diskusích jsem zjistil, že mi dříve nebo později určitě sami zavolají, nabídnou super cenu, aby si mě udrželi. Čas na oficiální odchod a přestup ke konkurenci, ale pomalu ubíhal a nikdo stále nevolal. Nic se nedělo a já už byl značně nervózní.

V první řadě jsem si uvědomil, že žádnou výhodnější cenu prostě nedostanu. Ale také mi došlo, že pro ně v podstatě nic neznamenám. Že jeden zákazník, s neomezeným tarifem, patrně není nic, co by si museli nutně držet, výměnou za lepší cenu. Pochopil jsem, že jsem jen kapkou v moři, pan nikdo, o kterého opravdu není zájem. A že když chci jít, tak ať jdu.

Nikdo nevolal, nikdo nic nenabídl a já zjistil, že moje snaha vyhrát nad operátorem se nesetkala s úspěchem. Takže jsem z celého svého plánu vycouval, neodešel jsem a nadále jsem zůstal. Za ceníkovou, standardní cenu. A ponaučení z celého příběhu? Jestli nejste alespoň trošku větší firma, nebo manažer s pořádnou útratou, jste pro operátora jenom prosté nic…