Článek
Napsali to za pomoci umělé inteligence, nebo přímo Karel Škrabal, který to pak vydal jako prvotinu ve svém nakladatelství Nedělní chvilka poezie? Když se tato kniha objevila, přišly zároveň s ní i spekulace. Vydat jako první titul autorku, která přiznává, že jde o pseudonym, není komerčně zrovna dobrý tah. Anebo je za tím nějaká větší performance či mystifikace? Mystifikace totiž patří k poezii stejně jako vázaný verš, své o tom ví takové básnické legendy jako je Ivan Wernisch. Kdo tedy napsal básnickou knihu Exorcismus? Kdo se za pseudonymem skrývá?
Ano, Jana Středa je pseudonym. Říká se, že poezie k autorům přichází a odchází. Básně Jany Středy přicházejí z kuchyně, z porodního sálu, z terapie, z večírku, ze zaměstnání i z kostela. Poezie Jany Středy zní nahlas. Je to hlas ženy, který si dovolí křičet, i když se u toho třese. Nechce nic menšího než tuhle dobu změnit. „Nesnáším všechny, kterým jde o míň než o lepší svět,“ píše Jana Středa. Jana Středa je pseudonym ženy středního věku, která má za sebou řadu mediálních výstupů i profesní ocenění. Teď přichází s básnickou knihou. Její dospělý feminismus má sílu být generačním hlasem. „Proklínám patriarchát a muži si to berou osobně,“ prohlašuje Jana Středa. Jana Středa jde dál a překračuje sama sebe.
Možná není úplně nutné nyní vypátrat, kdo Jana Středa přesně je. Něco naznačil křest knihy začátkem března v pražském klubu Za školou, možná něco víc prozradí i uvedení knihy v brněnském Café Kaprál, které je plánováno na úterý 2. června v 19:00. V legendárním bytě, kde se daří literatuře a kde žila rodina básníka Zeno Kaprála a vyrůstala například i nedávná hvězda udílení cen Magnesia Litera Dora Kaprálová.
Básně ve sbírce Exorcismus jsou radikálně osobní, ale nikdy nejsou uzavřené do sebe. Jsou to výkřiky i pozvání k rozhovoru. Jsou to úlomky života ženy, která žije v postsocialistické střední Evropě 21. století. V krajině, která se pořád ještě učí, co znamená rovnost, péče, svoboda i spiritualita. Autorka psala tyto texty během své emancipace, ale její hlas není sentimentální. Naopak – je ostrý, ironický, tělesný, odvážný. Mluví o mateřství, víře, sexualitě, osamění, bolesti i naději s naprostou upřímností. Nesnaží se zapůsobit. Nesnaží se zavděčit. Nehraje si na poezii. Její poezie je nekompromisní. Uvidíme, jak dlouho bude nekompromisní její anonymita, zvláště pokud jí vydrží s úspěchem, který lze u této vyzrálé feministické, přitom velmi sdělné a přímočaré poezii očekávat.
Ukázky z knihy lze přečíst na webu Nedělní chvilka poezie, knihu lze zakoupit přímo od nakladatele, případně na vybraných místech napříč republikou, například v klubu Za školou v Praze - Bubenči.
