Článek
Kdo J. H. Krchovského zná, ví, že si vystačí s precizně cizelovanými rituály, které tak upřímně připomínají formu jeho básní.
Jestli někdo ukázal českému undergroundu cestu z pod poličky, pak to byl Krcháč. Na jeho imanentní úzkost kupříkladu silně navázala současná citlivá queer generace, aniž by se o Krchovského nějak zvlášť zajímala. Ne nadarmo se totiž říká, že nové je to stará a naopak…
Přestože je Krchovský (vlastním jménem Jiří Hásek) jedním z nejpilnějších účinkujících festivalu Měsíc autorského čtení, poslední dobou už o předčítání vlastní poezie moc netouží, utrousil kdesi. Raději ji deklamuje ve skupině Krch-off band, kterou tvoří vybraná společnost hudebníků, jimž poezie neslouží jen jako slova do hudby.
J. H. Krchovský získal svůj pseudonym od Egona Bondyho, který ho varoval před bolševickou zlobou, kdyby básně, jež publikoval v samizdatech, publikoval pod svým jménem. A sám básník a písničkář také vysvětlil, jak jednoduše na svůj pseudonym přišel. „Ano, na kopečku nad domečkem je hřbitov sovětských vojáků s kamenným památníkem, který mě inspiroval. Přízvisko používám na návrh Egona Bondyho od poloviny 80. let minulého století,“ popsal nepřímo své domoviště v brněnském Komíně.
Od osmdesátých let, kdy začal Krcháč obrábět slova do veršů, se u něho jaksi ani mnoho nezměnilo. Stále totiž platí, co řekl ke svým literárním počátkům: „Já jsem psal, abych přežil. Když jsem se probudil v nesnesitelných stavech a v hlavě mi zněla nějaká slova, tak jsem je použil k tomu, k čemu jsou.“
J. H. Krchovsky vystoupí brzy v Praze, v cyklu Poezie Za školou 20. května od 20.00 v Bubenči, kde s ním bude číst své verše i Marie Jehličková, která se stala jedním z jmen long listu letošní ceny Jiřího Ortena.
Pozvánka na čtení Za školou
NCHP.cz uveřejnila 5. května výbor z veršů Kcháčovy poslední sbírky z roku 2022 s názvem Už zase vyšlo slunce. Jedná se o zápisky čtyřverším a výběr poezie z let 2016 až 2021. Najdete je zde.
