Článek
Stanislav Hausvater (* 1962) většinu svého života prožil v obci Mírovka (před válkou Frýdnava, německy Friedenau); selskému stavení, v němž žije, se přezdívá Obrtlík.
Vyučil se chovatelem hospodářského zvířectva, maturoval na SZTŠ (specializace chov koní, jezdectví). Na PF Univerzity v Hradci Králové vystudoval religionistiku, po Jiřím Reynkovi převzal v roce 2014 žezlo kostelníka farního chrámu ve Svatém Kříži. Prošel řadou povolání (kočí, traktorista, krmič býků, prodejce knih, zaměstnanec Vodoprávního úřadu, správce Reynkova petrkovského sídla).
Uvedené básně jsou autorovým výběrem z jeho poslední sbírky Vidlema, který si můžete celý přečíst od nedělních osmi hodin večer na našem webu Nedělní chvilka poezie.CZ.
*
*
*
Na Obrtlickém dvoře
Muškáty v oknech, jitrocel v betonu
kolečko s hnojem u lopuchových lupenů
vlaštovky krmí mláďata
vrabec teď přistává zvědavě na vrata
kachen houf oblohou letí, letí,
na návsi hrají si a řvou děti,
do sklenky s vínem muchy se vkrádají
i pavouk tu domov má, vylézá potají
černý pes líně se prochází po dvoře
špatný je sedlák co na papír krákoře
19. 8. 2017 na dvoře Obrtlickém
*
Advent
Kočka na plotě
shnilé loukotě
mráz kreslí obrazy
věčnosti odrazy
(1. 12. 2019, první adventní neděle, cestou do Svatého Kříže)
*
Nejen Indián, já taky
jsem vytlačován ze svého území,
žiju v rezervaci
a bílý otec na mne blahosklonně kývá
Z východu Čepro
na západě Futaba
od jihu železnice
a na severu evropsky významná lokalita
Svému příbytku říkám Obrtlík
neboť je obehnán silnicí a kolejema
Když vycházím ze vrat
s koněm, se psem nebo s oběma
jede auto, jedno, dvě, tři
a když ne tak zvoní zvonec
závory padají a je tu vlak
a zvuk zvonu mlátí do úmoru,
žádný z psů, které jsem kdy měl,
nepošel přirozenou smrtí,
jejich kosti byly rozdrceny
koly aut anebo vlaku
Na Obrtlíku jsem obklíčen
Můžu odejít pryč,
ale kam když všude je to stejné
já jsem tu doma!
25/11, večer v dílně
*
Psáno vidlema (Doma na dvoře)
Jsem šťastný
na svém dvoře
když krmím koně
a voní stáj,
nozdra se dotkne,
ucho střihne,
po střechách
táhne podvečer,
se psem i koněm
jsem tu doma
nasypu oves,
seno založím,
zametu slámu,
zhasnu v chlívě,
a ještě psovi vodu
ať se nalemtá
v dílně se skryju,
mám tam víno,
na kamnech konvice
v ní voda už se vaří
jak voní kafe dobře vím;
pes u nohy se motá
oheň sálá,
kůň křoupe chleba…
22/11 2014 večer v dílně
*
Bez koně
Už nepotřebuju vidle a není mi třeba sena
ohrada ať shnije a v stodole se vítr prohání
vůz v kopřivách nechť zarůstá a zhyne
jetel zplaní a brázda okorá
V pátek, bylo to 13. března, léta Páně 2020
odešel od nás věrný druh, přítel kůň,
bylo mu šestadvacet
ITEM, kam s ním jet už nebylo
místo lesů pláně plané, kaštany padají
jeden za druhým pod náporem pil
Hluboká rýha, Hadriánův val
do polí a luk zarůstá, obchvat, obchvat, obchvat
ať se může chvátat a hlavně cyklisti ať mají stezky
pro mě jen bolavé stesky
ITEM, nade vším jak atomový hřib se vznáší virus
se vzkazem napsaným na papyrus
„tak co to vaše pachtění, chtění a toužení?“
Ninive Ninive, Ninive, měděné pruty a žíněné košile
zavírám vrata a pouštím psa, špaček jarní píseň zpívá
není to jaro, vždyť nebyla zima
ITEM sucho se do kraje vkrádá
nebude pivo ani limonáda.
Kocoure černý, co všechno víš?
Ty stejně neodpovíš!
(V dílně 17. 3. 2020, večer)
