Článek
Jelikož se snažím velebit svoje psychické zdraví a pracovat na sobě, byla jsem dnes na sezení s terapeutkou, což mimochodem doporučuji každému v rámci psychohygieny, a dostala jsem velmi cennou radu ohledně zpracování traumat.
Ačkoliv se v naší společnosti zastává hodně skeptický pohled na někoho, kdo chodí na terapie, já se za ně nestydím.
Dala bych ruku do ohně za to, že každý z nás si v sobě nese nějaké nezpracované trauma, někdy i několik. A je to v pořádku, není to ničí vina, jen jsme třeba jen nevěděli, jak se posunout dál.
Někdy se v životě stane, že nám například v dětství nebo pubertě někdo nečím ublíží a neseme si to až do dospělosti a trápíme se tím. Stane se z toho až takový vzorec podvědomého myšlení, který se opakuje jako ohraná deska.
Sama pro sebe zastávám názor, že život je cesta za sebepoznáním a uzdravením svých bolístek, kterých nikdo z nás nemá zrovna málo a jakýkoliv posun na nekonečné cestě je pro mě dobře, i kdyby to byl jen krůček, kapka v moři.
Co kdybych vám na tyto bolístky - traumata - nabídla řešení?
Psaní dopisů je zážitková psychoterapeutická technika, která pomáhá pacientům vyrovnat se se svými vztahy k důležitým osobám z dětství. Sociální a interpersonální zkušenosti z dětství významně ovlivňují chování jedince v dospělém životě. Smyslem psaní dopisů je prožít a pochopit vlastní pocity, zvládnout silnou emoční zkušenost, která souvisí se zraněními v dětství. Práce probíhá v bezpečné atmosféře terapeutického vztahu, kde se pacient může naučit s těmito emocemi zacházet. Základní typy terapeutických dopisů jsou čtyři: necenzurovaný dopis, empatický dopis z „druhého břehu“, dopis „dítěti“ blízké osoby a vizitka dospělého dospělému.
Dopisu můžete psát několik verzí, jedna bude naštvaná, jedna smutná, bolavá, další ironická, vtipná. Jeho forma je na vás a někdy je potřeba jich udělat víc nebo je napsat znovu.
Co se s dopisem stane, je vaše volba, můžete ho třeba uložit, spálit nebo zakopat. Cokoliv je správně.
Pixabay. Mental health.
A teď trochu vědecky :
Americký psycholog James W. Pennebaker už téměř dvacet let používá metodu, která po člověku nechce nic jiného, než aby položil pero na papír a psal. Dr. Pennebaker, který působí jako profesor na katedře psychologie University of Texas v Austinu, je v této oblasti průkopníkem a autorem několika knih, které se zabývají metodou tzv. expresivního psaní. Tato metoda má své vědecky podložené výzkumy, prokazující, že expresivní psaní je cesta k uzdravení.
Pokud nechcete psát dopisy a už vůbec ne několik verzí, můžete vyzkoušet psaní deníku. Všichni ho známe jako děti, ale tohle bude jen váš osobní sběrač vašich každodenních myšlenek a nebude vás soudit.
Můžete psát o tom, co jste zažili, co vás trápí, co vás těší, jaké máte sny, čeho se bojíte, jak žijete. Minimálně to uleví vaší hlavě a uvidíte černé na bílém, jaké máte myšlenky, a třeba vám to pomůže jim lépe porozumět.
Jako každá léčebná technika nemusí vyhovovat všem.
Rozhodně nejsem psycholog ani si na něj nehraji, dokonce ani nevykrádám moji terapeutku, jen jsem vám chtěla předat můj poznatek, protože mi tahle metoda přišla zajímavá a chtěla jsem se o ni s vámi podělit. Doufám, že to někomu k něčemu bude, i kdyby se šel někdo objednat na sezení a probral svoje problémy s odborníkem, splní to účel. Sezení s odborníkem je skvělá věc, můžete zažít pocit přijetí a to, si myslím, je příjemné od někoho erudovaného, komu pod rukama prošlo mnoho lidí. A to chceme přece všichni bez rozdílu, abychom byli přijati takoví, jací jsme ne? :)
„[Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidech a lidskosti nejvíc překvapuje, odpověděl:] Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti, a… tak nežijí ani v přítomnosti, ani v budoucnosti. A žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili.“ — Dalajláma 14. dalajláma, tibetský duchovní vůdce 1935
Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-zivote/
Krásný den všem, vaše NK
