Článek
Každý rok míří zástupy Čechů do Chorvatska. Blízkost geografická, kulturní i jazyková dodává pocit bezpečí. Málo kdo si ale uvědomuje, že kromě úpalu nebo úžehu, popřípadě ježovky v noze, může v moři hrozit ještě jiné nebezpečí: jedovatí živočichové. Navíc na řadě ostrovů není lékař, je proto důležité vědět, co v takovém případě dělat.
Ryby:
Moře skrývají řadu jedovatých ryb a pobřeží Chorvatska není výjimkou. Nejběžnější jsou ostnatci a ropušnice, kterých je hned několik druhů. Často leží v písku na mělčinách nebo na skalách a dokonale barevně splývají s podkladem. Člověka se navíc vůbec nebojí, takže riziko, že na ni šlápnete, je velké. Její tělo obsahuje jedové trny a ty, jakmile člověku propíchnou kůži, vypustí do těla jed. Síla otravy záleží na velikosti ryby i rychlosti první pomoci. Obvykle zahrnuje bolesti, otoky, horečky a nevolnosti a u větších exemplářů mohou následky doznívat týdny!
První pomocí při kontaktu s jedovatou rybou (bez ohledu na druh - platí alespoň v Jadranu) je místo vpichu zahřát. Teplota nad 50°C totiž neutralizuje jed. Strčte tedy poraněnou končetinu do rozpáleného písku nebo si rychle sežeňte například horkou vodu z konvice a intenzivně zahřívejte místo alespoň hodinu (ideálně déle). Pokud jste blízko ubytování, lze použít i horký vzduch z fénu. Dále k první pomoci patří antihistaminika, např. Zyrtec, které lze volně koupit v lékárně a které je dobré v dané situaci vždy užít pro snížení reakce imunitního systému. Pokud se stav zhoršuje nebo pokud je zasaženým dítě či nemocný člověk, je dobré vyhledat lékaře. Ropušnice se v Chorvatsku jmenuje škarpina, anglicky scorpion fish. Ideální prevencí jsou boty do vody. Také rybáři si musí dávat pozor, co tahají z vody.
Medúzy:
Požahání medúzou je na dovolených velmi časté a bohužel neexistuje účinná prevence. Průhledná chapadla mohou být až několik metrů dlouhá a mohou se i oddělená volně vznášet v moři. Otrava po kontaktu s medúzou zahrnuje opět bolesti, horečky, nevolnosti a poruchy srdečního rytmu. U nejjedovatějších druhů může dojít až k celkové paralýze nervového systému a úmrtí. Tyto druhy se však vyskytují v tropických mořích (například v Indonésii). První pomoc po kontaktu s medúzou je vždy stejná bez ohledu na druh.
Pokud vás při plavání začne něco svědit, pálit nebo bolet, vydejte se okamžitě na břeh. Odstraňte zbytky chapadel z rány. Toto je zcela zásadní ke snížení množství vstřebaného jedu. Nejlepší je použít holítko (ale kdo ho má s sebou na pláži?), nebo třeba kartu od hotelového pokoje. Dále místo polejte octem. Ten totiž degraduje toxiny medúzy. Pokud nemáte po ruce ocet, opět lze použít zahřátí pomocí horkého písku, vody či fénu, podobně jako u kontaktu s jedovatými rybami. Co naopak nikdy nedělat, je oplachování místa sladkou vodou. To by totiž vedlo k dalšímu masivnějšímu vypuštění toxinů do těla. Dále opět užijte antihistaminika. Pokud se symptomy zhoršují, kontaktujte lékaře.
Ježovky:
Proti ježovkám existuje snadná prevence v podobě koupacích bot. Pokud však už máte nějaké ostny v končetině, aplikujte opět teplou vodu nebo ocet. Tím neutralizujete slabý jed, který se v nich vyskytuje. Poté se pokuste ostny co nejopatrněji vytáhnout, aby se v ráně nezalomily. Pokud se to nepodaří, zajděte do lékárny, existují krémy, které způsobí, že ostny z rány samy vyjdou.
