Článek
Před dovolenou jsem zavítala do lékárny. Vznesla jsem nevinný dotaz na špunty do uší na vyrovnávání tlaku do letadla pro malé děti. „Do letadla s malým dítětem?“ zeptala se mě lékárnice se zdviženým obočím místo odpovědi. „To jako chcete někam letět s malým dítětem? Co to je za nápady?“ změřila si mě pohledem. Naprosto vykolejená jsem vykoktala, že mi ty špunty kamarádka doporučovala a jestli je teda mají nebo ne. „Nic takového tady nemáme. Ani jsme nikdy neměli.“ Aha, dobře, děkuju.
Na víc jsem se nezmohla, byla jsem příliš šokovaná jejím jednáním. Nemyslím si, že pracovnici lékárny přísluší jakkoliv komentovat to, jestli někam letím s malým dítětem letadlem nebo ne. Nějak se nad tím ale už zvládám povznést, jsem dospělá sebevědomá ženská a komentář lékárnice mi může být lhostejný. Připomnělo mi to ale příhodu starou asi 12 let.
Do lékárny pro postinor
Byli jsme s manželem tehdy v prváku na výšce a poctivě jsme se chránili, protože jsme ještě pár let neměli v plánu zakládat rodinu. Jednou nám ale praskl kondom. A tak jsme vyrazili do nejbližší lékárny. Vystáli jsme si frontu a já požádala o postinor. Lékárnice beze slova odešla do skladu a vrátila se s krabičkou. Připravila jsem si peněženku, ale místo markování na mě lékárnice s rukou na krabičce spustila svůj mravokárný proslov:
„To se jako neumíte chránit nebo co? Tohle je totiž nouzová antikoncepce a ne, že to budete zobat jen tak, obden! Chcete vy mít vůbec děti? Protože po takové dávce hormonů byste s tím taky mohla mít jednou problémy! Tak si to laskavě rozmyslete, až se zase příště nebudete chránit! Kondomy se prodávají v každé drogerii, jestli to náhodou nevíte,“ štěkla na mě. Mluvila tak nahlas, že to slyšela celá fronta, která se táhla až ven před lékárnu. U vedlejšího okýnka se dokonce důchodkyně přestala věnovat svému receptu a zírala na mě, stejně jako všichni ostatní. Vyhrkly mi slzy do očí. Zaplatila jsem a se sklopenou hlavou šla uličkou hanby. Dlouho jsem se pak s tímhle zážitkem vypořádávala. Naštěstí se jednalo o Prahu a ne o maloměsto, kde by si na mě sousedi ukazovali prstem ještě půl roku poté.
Někdo si asi řekne, že to je ojedinělý exces, selhání jedince. Bohužel, jak ukazují četná diskusní fóra, s podobně potupnými komentáři ze strany lékárnic a lékárníků se setkala značná část žen, které se někdy v životě pro „tabletku po“ vydaly. Sebevědomou ženou to asi nehne, ale pro mladou vyklepanou holčinu jsou takové komentáře zraňující. Nechci domýšlet, jak devastační důsledky mohou mít tyto komentáře například pro oběť znásilnění.
