Článek
Nejspíš jste o ní nikdy neslyšeli, ale přesto existuje: Ondinina kletba, příhodně pojmenovaná po pomstychtivé vodní nymfě z folklóru. Je to zákeřná genetická anomálie, která sužuje pár vyvolených neschopností ovládat svůj vlastní dech. Tyto nešťastné duše nesou břemeno, které je nechá napospas neposlušnému autonomnímu nervovému systému.
Zatímco většina z nás považuje automatický dech za samozřejmost, ti, kteří jsou prokleti Ondininou kletbou, čelí mučivému boji, aby své plíce naplnili vzduchem. Když padne noc a svět se poddá spánku, kletba zesílí své sevření. Během spánku je jejich těla zrazují a tito lidé upadají do stavu nebezpečného zapomnění – zapomnění dýchat. Když postižení usnou, jejich mozek zapomene na rostoucí hladiny oxidu uhličitého, které by měly spustit automatickou reakci na nádech. Místo toho se jejich dech stane mělkým a nevyzpytatelným. Anebo úplně ustane a postižený umírá.
Ondinina kletba pochází z mutace v genu PHOX2B. Většinou zabíjí už v raném věku - mnohem dřív, než člověk zjistí, že touto nemocí trpí. Ale existuje naděje: v boji proti této trýznivé kletbě stojí moderní medicína. Prostřednictvím ventilátorů mohou prokletí najít odpočinek a ochránit svůj křehký dech. Ale nenechte se mýlit, dotek kletby přetrvává a neustále připomíná jejich zranitelnost. I v bdělém stavu je potřeba trvalé sledování hladiny kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. A jen tak si zdřímnout v tramvaji cestou z práce? To je pro postižené tanec se smrtí.
Ondinina kletba je sice vzácná, trpí jí jen asi 200 lidí na světě, přesto je tato tajuplná nemoc strašidelným svědectvím o křehkosti lidské existence.
