Otevřený dopis skupiny Jsme Lidé v reakci na vyjádření pana poslance Exnera

V poslední době a zejména po projednávání naší petice „Za státní občanství bez diskriminace“ jsme zaznamenali veřejná vyjádření pana poslance Exnera, který petici označuje za „manipulativní“ a údajně přehnanou, dokonce spojenou s lobbováním ve prospěch Ruska. Tímto bychom chtěli jasně vyjádřit svůj nesouhlas s těmito tvrzeními.

Členové iniciativy Jsme lidé jsou skutečně většinou Rusové a jejich rodinní příslušníci žijící v Česku. Nikdo z nás však není agentem Ruska a nespolupracuje s ruskými tajnými službami. Jakékoli obvinění z manipulací nebo podpory Ruska považujeme za hluboce urážlivé a nepodložené. Nechápeme, jak může být obhajoba práv jednotlivých občanů Ruské federace, kteří dlouhodobě žijí na území České republiky, považována za manipulaci nebo lobbování. Prosazování svých návrhů prostřednictvím nepodložené veřejné dehonestace názorového oponenta není praktikou slušného demokratického politika.

Znovu zdůrazňujeme, že naším cílem nikdy nebylo požadovat uznání „práva na občanství“, neboť si uvědomujeme, že takové právo neexistuje. Chceme však mít právo o občanství požádat a právo, aby Ministerstvo vnitra naši žádost řádně projednalo, stejně jako u všech ostatních cizinců. Od počátku upozorňujeme na diskriminaci z hlediska rovného zacházení - toto je však opakovaně ignorováno. Dokonce je snaha přesvědčit společnost o tom, že dle Listiny základních práv a svobod a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách neexistuje diskriminace na základě občanství. Dle názorů právníků však diskriminace může vznikat na jakémkoliv podkladě, je to jednání jedné osoby vůči druhé, které přináší znevýhodnění v porovnání s ostatními v právem stanovených oblastech nebo přináší určitou újmu. Navrhovaný zákon totiž omezuje konkrétní skupinu lidí na základě jejich původu, aniž by toto opatření bylo podloženo otevřenými a transparentními statistikami – statistiky, které jsme získali od Ministerstva vnitra, však svědčí o pravém opaku, zbytečnosti návrhu.

Považujeme za nevhodné, aby takto diskriminační opatření byla založena pouze na tvrzeních a zmínce, že data nejsou veřejná. V demokratické společnosti jsou zákony přijímány na základě veřejné diskuse o jejich potřebnosti a zhodnocení všech argumentů. Přijímání zákonů na základě požadavku zpravodajských služeb bez předložení reálných argumentů a s odkazem na údajné neveřejné informace je naopak typické pro autoritativní režimy, včetně toho ruského.

Slyšíme také argumenty, že „nikdo nás nevyhání a můžeme zde žít s trvalým pobytem bez omezení“. Tato tvrzení však zkreslují skutečnost a přehlížejí reálné problémy, kterým čelí ruští občané žijící v ČR. Přestože legislativa uvádí, že trvalý pobyt by měl znamenat omezení pouze pracovat ve státní správě a v právu volit a být volen, praxe ukazuje na četné komplikace. Tyto problémy se objevují při zakládání bankovních účtů, sjednávání hypoték, úvěrů či při studiu na vysokých školách. Zvláště problematické jsou „kritické“ studijní obory, které ruští občané již nyní nemohou studovat z důvodu údajného ohrožení státní bezpečnosti, a to i přes to, že mají trvalý pobyt.
Je znepokojivé, že i některé poslance, kteří se podílejí na přípravě tohoto zákona, tyto skutečnosti překvapují – například zákaz studia určitých oborů pro občany Ruska. Z toho vyplývá, že již nyní existují i jiná omezení, a je jen otázkou času, kdy přijdou další. Takový postup vyvolává značnou nejistotu.
Rovněž se opomíjí situace dětí ruských občanů narozených v ČR. Tyto děti zde vyrůstají, studují, často mluví česky lépe než rusky, a mnohé z nich nikdy Rusko ani nenavštívily. Přesto zůstávají cizinci ve své rodné zemi. Po dosažení věku vysokoškolského studia budou i ony omezeny ve volbě oboru. Navrhovaná „výjimka“ pro děti při posuzování žádostí o státní občanství přitom není realizovatelná, protože dítě do 15 let se nemůže vzdát ruského občanství bez rodičů. Pokud rodičům bude žádost o české občanství zmražena, dítě jej taky nemůže získat i když jeho žádost, zřejmě pro forma, bude projednávána.

Statistiky Ministerstva vnitra jasně ukazují, že udělování výjimek (například za významný přínos či na základě azylu) je velmi omezené – týká se jednotek z tisíců žadatelů ročně. Pozoruhodné je, že mnoho výjimek, o kterých poslanci hovoří, v návrhu zákona vůbec není zakotveno. Tyto výjimky tak nemusí být vůbec aplikovány, protože o žádostech rozhoduje Ministerstvo vnitra – nikoli poslanci, kteří nemohou mluvit za toto ministerstvo.
Stále neexistuje jasné vysvětlení, jak zákaz dvojího občanství výjimečně pro Rusy přispěje k řešení otázky státní bezpečnosti. Absence ruského pasu přece nijak nebrání páchání sabotáží, teroristických útoků nebo jiných trestně postižitelných aktivit na území ČR. Je důležité zdůraznit, že většina osob stíhaných v souvislosti s trestnými činy proti České republice v poslední době buď vůbec nebyla ruskými občany, nebo získala české občanství na základě již zmíněné výjimky, například prostřednictvím azylu nebo za významný přínos. Takové osoby by tedy občanství mohly získat i po přijetí navrhovaného zákona a dále pokračovat v jakékoli negativní činnosti. Paradoxně by nejjednodušší cestou ke zbavení se ruského občanství bylo právě pro osoby úzce napojené na ruský režim a nejvíce opozičně postavení osoby by se občanství nikdy nemohli vzdát.
Pan poslanec Exner rovněž tvrdí, že nelze vyhostit českého občana, pokud spáchá trestný čin špionáže, sabotáže či vlastizrady. Rádi bychom připomněli, že tresty pro české občany jsou podle aktuálního trestního zákoníku dokonce přísnější než pro cizince. Argument, že proti těmto osobám nelze zakročit, je tedy zcela irelevantní. Každý, kdo spáchá trestný čin, bude potrestán v souladu s platnými zákony. Prioritou českého státu by mělo být najít pachatele trestných činů proti republice a potrestat je, nikoli je deportovat do Ruska, aby tam mohli získat státní vyznamenání a pokračovat ve službě a pohodlném životu.

Ve veřejném prostoru je rovněž propagováno, že navrhovaná opatření budou pouze dočasná. Přesto podle novely má omezení posuzování žádostí o státní občanství pro osoby s ruským občanstvím skončit až s platností zákona Lex Ukrajina. Tento zákon však novela fakticky činí neomezeně platným, což autoři návrhu ve svých vyjádřeních opomíjejí.

Pan poslanec Exner dále tvrdí, že Rusko a jeho tajné služby vždy využívaly ruské menšiny v jiných zemích ke svým cílům. Žádáme pana poslance o konkrétní příklady, které by potvrzovaly, že toto se děje i v České republice. Česká republika není Ukrajinou nebo Moldávií, kde by byly velké skupiny obyvatel sympatizující s Kremlem a nikdy jí nebude – ostatně i proto si ČR vybralo hodně z nás a našich rodičů za svůj domov. Proč a jak by toto mělo být aplikováno na Českou republiku, není jasné. Navíc pár těch zmíněných případů zřejmě nespadá do kategorie „vždy“ – a tudíž pan poslanec Exner, slovy samotného pana poslance, která si dovolil vyjádřit v diskuzích na svém FB profilu, značně přehání.

Zaznívají také argumenty, že občané Ruské federace mají povinnosti vůči ruským tajným službám, armádě a podobně. Žádáme o podrobný popis těchto údajných povinností. Povinnosti vůči armádě jsou v Ruské Federaci nejspíše donucovací, nikoliv žádané, což mimo jiné komplikuje zbavení se ruského občanství, například pro mladé muže. Mimo jiné lze podotknout, že Česka Republika odmítla poskytovat azyl lidem, kteří se nechtěli podrobit nucené mobilizaci v Rusku, což paradoxně argumentuje tím, že porušení státních zákonů není důvodem pro udělení azylu (přesto, že tyto zákony sama považuje za trestuhodné).

Naprosto odmítáme stanovisko pana poslance Exnera, že demokraticky smýšlející Rusové by toto mohli pochopit a snad přijmout. Demokratičtí Rusové vědí, že mají nárok hájit svá práva a nechtějí být oběťmi kolektivní viny v situaci, kdy skuteční viníci nemohou být potrestáni. Je zcela nepřiměřené aplikovat plošná omezení na celou skupinu lidí bez jasně uvedených důkazů.

Pokud vážený pan poslanec a Ministerstvo vnitra označují celou ruskou komunitu v ČR (dle aktuálních dat cca 40 tisíc lidí) za nebezpečnou, žádáme je o poskytnutí důkazů, které by to mohli důkladně potvrdit. Statistiky Ministerstva vnitra ukazují, že počet zamítnutých žádostí o občanství z důvodů ohrožení státní bezpečnosti je zanedbatelný a to tak že Ministerstvo vnitra ani nemá zvláštní statistiku, které s těchto žádosti patřili právě ruským občanům.

Pouhé konstatování, že „Rusko vede hybridní válku a označuje ČR za nepřátelský stát“, z našeho pohledu nestačí jako důvod k plošným obviněním komunity, která dle veřejně dostupných dat patří k nejvíce opozičním ruským komunitám na světě.

Jsme otevření komunikaci a diskusi. Záleží nám na bezpečnosti země, kterou jsme si zvolili za svůj domov. Tímto veřejně vyzýváme a nabízíme spolupráci jak panu poslanci, tak samotnému Ministerstvu vnitra při hledání řešení, která budou ku prospěchu této země. Naším cílem je hledat efektivní cesty, nikoli budovat nové restrikce a omezení.